Barvy gruzínského podsvětí: Jeskynní klenot Imereti

Krasové oblasti gruzínského Imereti jsou skutečným přírodním klenotem. Jejich prezentace a zpřístupnění turistům ovšem zatím nejsou úplně ideální...
27.02.2021 - Petr Zajíček


Druhohory, tedy éra dinosaurů, jsou geologickým obdobím, které trvalo bezmála 200 milionů let. V této době docházelo na různých místech naší planety k tvorbě rozsáhlých vápencových usazenin. Prakticky celé území bývalé Jugoslávie tvoří vápence druhohorního stáří. Stejný původ mají krasové oblasti karpatské soustavy na Slovensku, v Maďarsku či v Rumunsku.

Další zemí, kde druhohorní vápence tvoří významné krasové oblasti, je Gruzie. Nejen, že jsou známy výskytem mnoha jeskyní, propastí a povrchových krasových jevů, ale v období, kdy již nebyla oblast zalita mořem, se tu proháněly mohutné populace dinosaurů. A na mladém, ještě nezpevněném vápencovém povrchu zanechali stopy…

Tvořivá síla kavkazských řek

V průběhu třetihor, před 25 miliony let, bylo v důsledku srážky eurasijské a arabské tektonické desky vyzdviženo pohoří Kavkaz, které dnes tvoří severní hranici Gruzie. Souvrství vápenců bylo při tomto procesu zvrásněno, rozlámáno a jednotlivé polohy se postupně formovaly do dnešní podoby. Dlouhotrvající erozní činnost řek stékajících ze svahů mladého Kavkazu se plnou měrou podílela na tvorbě rozsáhlých jeskynních systémů ve vápencích. 

Jedním z nejvýznamnějších krasových území západní Gruzie se stala oblast Imereti severně od druhého největšího města země Kutaisi. Jeskynní vchody do podzemních říčních soustav byly patrně známy odnepaměti, ale podrobnější speleologické průzkumy zde probíhaly až ve druhé polovině 20. století. Byla objevena a dokumentována řada jeskyní, propastí a dalších krasových jevů. Mezi cenné objevy patří i nález šikmé vápencové vrstvy s mnoha stopami jurských dinosaurů. Několik jeskyní bylo ještě v době existence Sovětského svazu zpřístupněno veřejnosti. V současné době jsou v Imereti turistům přístupné dvě jeskyně – Sataplia a Prometheus.

Lávky vedoucí po obloze

Imereti se zvolna zvedá severně od měta Kutaisi až do vysokohorských pásem. Studovaná oblast s jeskyněmi Prometheus, Sataplia a dalšími se nachází v pásmu kolem 300–400 metrů nad mořem, tedy v nejnižších polohách. Mírně zvlněná z velké části zalesněná krajina je prořezána hlubokými kaňony. Jeden z nich, kaňon Okatse, asi 15 km severozápadně od jeskyně Prometheus, byl během posledních dvou let turisticky zpřístupněn visutými lávkami. Jedná se o neuvěřitelně krásný přírodní fenomén a snad ještě pozoruhodnější je rychlost, s jakou Gruzínci dokázali množství lávek a schodišť v dříve špatně přístupném terénu vybudovat. 

Kontrastem velkých děl, jako jsou nové, vysoce moderní areály kolem jeskyní, bylo jejich nevyužití. Mnoho prostor zelo prázdnotou a mezi prodávanými suvenýry nebyla jediná pohlednice z jeskyně. Alespoň tak tomu bylo při prvních návštěvách v letech 2012 a 2013. Nyní už se situace, a to z velké části díky intervenci pracovníků Správy jeskyní ČR, zlepšuje. 

Pronásledováni světelnými kužely

Největší podzemní prostorou celé oblasti je veřejnosti zpřístupněná jeskyně Prometheus. Její název je inspirován podobou skalního reliéfu v hlavním vstupu do jeskyně. Jedná se klasický průtokový jeskynní systém, kde horní vchody fungují jako ponory a spodní vchod jako vývěr. Návštěvní trasa vede osou mohutných suchých, později vodou protékaných prostor, přičemž poslední část prohlídky návštěvníci překonají na malých loďkách (podobně jako v Punkevních jeskyních u nás). 

Na prohlídkové trase jsem se setkali s negativními vlivy zpřístupnění. Přestože podstatná část jeskyně má velmi bohatou, mnohotvárnou a barevnou krápníkovou výzdobu, nové elektrické osvětlení požitek zcela degraduje. Tvůrci projektu scénického osvětlení si vzali příklad z moderního celosvětového trendu. Celou prohlídkovou trasu Promethea doprovází pestrobarevné měňavé scénické osvětlení, kde se střídají ostré barvy celého světelného spektra. Charakter prostor a veškerá krápníková výzdoba, vše je doslova překryto barevným světelným show, které doplňuje tlumená, v tomto případě nikoliv nevkusná hudba. Samozřejmě, že barevné scénické nasvětlení v některých okamžicích může prohlídku zatraktivnit, avšak pohyblivé barevné kužele světla doprovázejí návštěvníka po celou prohlídku, takže si nemůže udělat představu o tom, jak je jeskyně nádherná v přírodních barvách. 

Rostliny vzbuzené světlem

Během pracovních cest bylo možno navštívit i některé veřejnosti nepřístupné části jeskyně Prometheus. Zároveň byly pořízeny snímky zpřístupněné části při vypnutém osvětlení.

Je potřeba zmínit další negativní prvek zpřístupnění. Tím je skutečnost, že světla se zapínají na začátku otvírací doby a zhasínají s jejím skončením. Takto vznikají v exponovaných částech jeskyně celé pokryvy nežádoucí vegetace, tzv. lampenflory. 

I přes tyto skutečnosti je návštěva jeskyně Prometheus velkým zážitkem jak pro laiky, tak pro odborníky. Jeskyně Prometheus je bohatě oživena mnoha druhy troglobiontních bezobratlých živočichů. Zastoupeny jsou skupiny brouků, pavoukovců, mnohonožek, stonožek, stejnonožců, korýšů, chvostoskoků a dalších.

Z podzemí na vyhlídku

Zpřístupněná jeskyně Sataplia se nachází jihovýchodně od jeskyně Prometheus a je součástí velkého prohlídkového okruhu přírodního parku Sataplia. Návštěvníci projdou pavilonem se stopami dinosaurů, dále pak lesními partiemi, kde je malý dinopark, a teprve potom se traverzující cestou ve vysoké skalní stěně dostanou ke vchodu jeskyně Sataplia. Jedná se také o průtokovou jeskyni s podzemním tokem, která má ve všech směrech mnohem menší dimenze než Prometheus. I krápníková výzdoba je chudší než v Prometheovi. 

Trasa vede z velké části podél podzemního toku. Zajímavé jsou útvary jednotlivých větších dómů, kde opadem vrstev vápenců vznikly okrouhlé struktury. I jeskyně Sataplia je osvětlena barevnými měnícími se světly, i když v tomto případě nejsou tak intenzivní. Po opuštění podzemních prostor trasa pokračuje k areálu s několika pavilony a dalšími budovami, odkud vede cesta k visuté, skoro monstrózní vyhlídce. Pohled se otevírá jižním směrem přes město Kutaisi až k hřebenu Malého Kavkazu na hranici s Tureckem. Poslední část okruhu vede původními lesy zpět ke vstupnímu areálu.

Místa stále nepoznaná

Během pracovních cest byly českými experty navštíveny ještě další jeskyně. Za zmínku stojí jeskyně Datvi (Medvědí), která geneticky souvisí s jeskyní Prometheus. Medvědí jeskyně má překrásnou a zachovalou krápníkovou výzdobu a bude patrně sloužit jako srovnávací lokalita při budoucím monitoringu jeskynního prostředí ve zpřístupněných jeskyních. 

Asi dva kilometry severně od Promethea se nachází jeskyně Satsurblia, která byla v dřívějších dobách zpřístupněna veřejnosti. Sestupná chodba vede do obrovského dómu, jehož středem vede schodiště na železných podpěrách. Jeskyně je značně znečištěna a je plánována její očista. A to i z toho důvodu, že se prostory Satsurblie ukázaly jako vhodná lokalita pro provoz léčby astmatických chorob – speleoterapie. Několik dalších jeskyní je přístupných pouze speleologicky a celé krasové území Imereti skýtá možnosti pro další výzkum v mnoha vědních oborech. Lze také předpokládat nové objevy dalších jeskyní nebo částí v systémech již známých.

TIP: Největší podzemní bludiště: Hádanky Amatérské jeskyně

Překrásná krajina Imereti začíná být přístupná turistům i v odlehlejších a divočejších částech. Snad se podaří postupně eliminovat i negativní vlivy v jeskyních, aby se tak více přiblížily původnímu stavu. I z toho důvodu budou spolupracovat nadále s gruzínskými kolegy experti Správy jeskyní České republiky.

  • Zdroj textu
  • Zdroj fotografií

    archiv autora (se souhlasem Petr Zajíček)


Další články v sekci