Bariéra na Temži: Stavba, která zachránila Londýn

Velká Británie loni zažila zimu plnou extrémů. Tamní meteorologický úřad Met Office vydal od začátku loňského listopadu desítky varování před silným větrem i vydatným deštěm. Pobřeží opakovaně bičovaly masivní bouře a vlny děsivých rozměrů zaplavují domy stojící u moře. 

Hlavní město naštěstí chrání bariéra postavená na Temži v roce 1982, jejímž účelem je izolovat 125 kilometrů čtverečních centrální části Londýna od bouřlivého přílivu. Ten nastává, když silný vítr nažene na pobřeží velké množství vody, která pak postupuje proti proudu řeky a může metropoli zaplavit. V případě ohrožení se proto bariéra uzavře a nepustí mořskou vodu do říčního koryta.

Bariéra se skládá z desíti ocelových bran – šesti zvedacích a čtyř padacích –, které protínají řeku v úseku, kde měří 520 metrů na šířku. Za normálních okolností leží zvedací brány na říčním dně, ovšem v případě ohrožení se napřímí a řeku zablokují. Největší čtyři brány dosahují průměru 61,5 metru, přičemž každá váží 3 300 tun. Jednotlivé brány lze uzavřít za deset minut, v případě celého systému se jedná zhruba o hodinu a půl. Podle obvyklého postupu se bariéra uzavírá, jakmile skončí odliv. Obsluha pak čeká, až se hladina na obou stranách vyrovná, a brány opět otevře.

Bude bariéra stačit?

Londýn zažil velkou povodeň naposledy v roce 1928, když ještě bariéra nestála. Utonulo tehdy čtrnáct lidí a hladina vody v ulicích dosahovala do výšky jednoho metru. Méně ničivé záplavy město zasáhly i v roce 1953 a právě tehdy se tamní obyvatelé začali zabývat myšlenkou na výstavbu protipovodňové zábrany.

Bariéry jsou od roku 1982 aktivovány v průměru 4× ročně, výjimku tvořil počátek milénia, kdy byly v permanenci více než 20× a v extrémní sezóně 2013/2014. Také loňský rok byl z pohledu využití bariéry nadprůměrný – v alespoň nějaké míře byla aktivována hned devětkrát. 

TIP: Povodeň mu nevadí: Dům, který lze v mžiku zvednout 1,5 metru do výšky

Ochrana před velkou vodou měla původně sloužit do roku 2030, ale nedávné analýzy tvrdí, že i s předpokládaným vzestupem mořské hladiny vlivem globálního oteplování by měla město spolehlivě chránit ještě v období let 2060–2070. Ne všichni jsou o tom však přesvědčeni a množí se hlasy, že by měl Londýn začít uvažovat o nové a větší bariéře. Naplánování a stavba takového kolosu by se totiž mohly protáhnout i na třicet let.