Bambusový les z kamene: Kateřinská jeskyně v Moravském krasu

Už v dávné minulosti věděli místní lidé o nápadném jeskynním portálu v krasovém kaňonu Suchý žleb. Ti nejodvážnější vstoupili i do chodeb a rozlehlých prostor, jež z portálu vedly dál do nitra země. Lidé vybavení nedostatečným osvětlením ovšem mohli snadno zabloudit a o jeskyni se šířily četné legendy. Skutečnost skrytou uvnitř hory přitom nebylo potřeba nijak přikrašlovat. V této části Moravského krasu totiž byly objeveny mnohé okouzlující partie, z nichž je dnes velká část zpřístupněna veřejnosti. Návštěvníky zde čekají mnohá překvapení a prostory Kateřinské jeskyně ukrývají nejeden nevyřešený otazník krasového podzemí.

Největší z císařských jeskyň

Není přesně známo, kdy do Kateřinské jeskyně vstoupili prví lidé. Archeologické nálezy odkryté v druhé polovině 19. století Dr. Jindřichem Wankelem však napovídají, že prosvětlenou sluj v portálu využíval člověk již v neolitu. V moderní době popisuje jeskyni Jan Nepomuk Soukop. Krásným jazykem z roku 1858 líčí stále živý obraz: „K západu na konec pouti uchystáno cestovateli ještě jedno překvapení v jeskyni Kateřinské, ačby se zdálo, že po tolika procházkách podzemních mysl téměř již ustála. Nizounkým vchodem přichodí se do ohromné dvorany, jež k nejrozsáhlejším i nejvyšším se řadí ze všech jeskyň našeho císařství. V prostředku této prostory zdvihá se takořka celý kopec balvanů z klenby spadených, jež bez ladu a skladu v pusté směsici nahromaděny jsou. Z toho vrchu nejdokonaleji se objevují velikánské rozměry děsné jeskyně, kteráž jinak sem a tam i pěknými útvary krápníka se honosí, a to proto, že zřídka kdy navštěvována bývá, jelikož z cesty leží. Ku vysvětlení jejího jména sluší ještě podotknouti, že prý za dávných časův jistá děva Kateřina zbloudivši v jeskyni, zpáteční cesty více nenalezla a bídně zahynula. Až podnes nebylo by radno bez vůdce tam se odvážiti...“

Uvězněni ve tmě

Ze zkušeností dalších objevitelů je patrné, že Soukopovo varování bylo zcela na místě. V roce 1876 navštívil jeskyni archeolog Kliment Čermák s místním průvodcem Kučerou. Výprava probíhala bez problémů až do okamžiku, kdy průvodci začala dohořívat lojová svíce. Znalec jeskyně zpanikařil, začal zmateně pobíhat a nemohl najít chodbu ven. Oba průzkumníci pak byli nuceni strávit hororových 20 hodin v úplně tmě. Teprve pak je objevila záchranná výprava.

Kliment Čermák pak svůj zážitek opublikoval v Časopisu Lumír. Z jeho bezpochyby hlubokých zážitků je vhodné uvést alespoň úryvek: „Upadl jsem mezi kameny a narazil v pádu o hranu; nedbaje strašné bolesti drápu se na kamenitou stráň. Kučera zamotav se upadl na obličej. Běžíme do nějaké chodby a po chvíli poznáváme, že je to tatáž chodba, z které jsme začali nešťastný svůj návrat.“

„Kučera upírá na mne tupě vypoulené oči a jeho třesoucí se ruka udržovala jen stěží prskající oharek. Znova nazpět do sálu, napravo první, druhou, třetí chodbou, opět se drápeme na hromadu balvanů, která se stala pro mne opravdovou Golgotou. Skok na skok, pád na pád, až jsem nadobro zapadl do hluboké propadliny. Ležím tu s poraněnou rukou bolestně sevřen a vidím, jak Kučera vytřepává z připálené ruky dohořívající rozlitý oharek. Nato rozestřela se kolem nás čirá tma, mne obešla celá hrůza temnosti.“

„Věčná tma nás obemkla, pohřbené zaživa v útrobách země. Plížili jsme se po hlasu k sobě, až jsme na sebe narazili. Kučera uchopiv mne levicí, hmatal mi na obličej a hrdlo a při tom vzýval všechny svaté na pomoc.“

Smrt ukončila průzkum

Na začátku 20. století začaly probíhat průzkumy v koncových partiích Hlavního dómu, jenž byl až do roku 1925 největší známou jeskynní prostorou v České republice. Průzkum odstartoval mlynář Rubeš, který své práce konzultoval s profesorem Karlem Absolonem. Po ne zcela vyjasněných sporech však nakonec na podzim roku 1909 učinil významné objevy sám Absolon a jeho pracovní skupina. Nová Kateřinská jeskyně je zcela překvapila mimořádně krásnou krápníkovou výzdobou. Necelý rok po objevu byla elektricky osvětlena a zpřístupněna veřejnosti.

I během provozu pokračovaly v Kateřinské jeskyni další výzkumy. V roce 1936 objevil profesor Absolon v jednom z komínů nahromaděné kostry pleistocénních medvědů, kteří do jeskyně zřejmě propadli z povrchu. Zajímavé byly i další speleologické průzkumy v několika časových etapách. Koncové části celého systému směřují dále k propasti Macocha a badatelé byli přesvědčení, že oba krasové útvary jsou fyzicky propojeny. Kateřinská jeskyně totiž v dávných dobách fungovala jako jeden z vývěrů řeky Punkvy. Dalšímu pokračování směrem k Macoše však brání obrovský neprostupný balvanitý zával nazývaný Dantovo peklo. Absolonova pracovní skupina toto místo objevila a zkoumala v letech 1940–1941, ale závalem se nikomu nepodařilo prostoupit. Během průzkumů však bylo objeveno horní patro Kateřinské jeskyně směřující zpět k východu. Když zde roku 1941 zahynul jeden z Absolonových spolupracovníků Jan Němec, byly průzkumné práce ukončeny.

Krápníkový poklad a nevyjasněná tajemství

Krápníková výzdoba Kateřinské jeskyně byla zčásti poznamenána zřícením stropů za vzniku velkých prostor. Staré krápníky byly pohřbeny pod sutěmi a pouze na stěnách se dochovaly nejstarší krápníkové formy v podobě sintrových náteků a ojedinělých stalaktitů a stalagmitů. V částech, kde strop zůstal na původním místě, se však dochovala bohatá a unikátní krápníková výzdoba. Jedná se především o úsek nové Kateřinské jeskyně za Hlavním dómem. Dominantou těchto prostor jsou hůlkové stalagmity a stalagnáty seskupené v tzv. Bambusovém lesíku. Díky příhodným podmínkám (stálý skap z relativně malé výšky) tyto krápníky vyrostly až do třímetrové výšky, přičemž mají po celé délce tloušťku jen 2–4 centimetry. Bambusový lesík proto logicky patří mezi nejpozoruhodnější podzemní partie Moravského krasu. Za zmínku stojí také barevně nasvětlený útvar dotvořený sintrovými náteky, jemuž se říká Čarodějnice. Tato přírodní socha je symbolem celé jeskyně.

TIP: Pod zemí i na povrchu aneb Světoznámým územím Moravského krasu

Kateřinská jeskyně patří díky své historii, krasové morfologii i krápníkové výzdobě k významným podzemním prostorám České republiky. Otázkou pro budoucnost zůstává problematika jejího pokračování. Speleologové se snažili do jednoho z bílých míst v podzemí Moravského krasu proniknout z opačné strany – z jedné větve systému Punkevních jeskyní. Díky tomu sice byly učiněny další významné objevy jeskynních prostor, ale jejich podstatná část mezi Kateřinskou jeskyní a Macochou zůstává stále zastřena tajemstvím.

Informace o provozní době Kateřinské jeskyně a dalších 13 zpřístupněných jeskyních České republiky najdete na stránkách www.caves.cz.