Atlas mraků: Fascinující pohledy na nebe
Velkolepá večerní výzdoba
Oblaka typu mammatus poznáte snadno podle desítek až stovek oblých výběžků, které „visí“ pod hlavní vrstvou. Pokud navíc fotograf trefí teplé světlo zapadajícího slunce a zachytí oblaka při bočním osvětlení, naskytne se vám úchvatná podívaná.
Pohledem shora
Z oběžné dráhy vypadá i přírodní katastrofa krásně! Podívejte se třeba do oka tropické cyklóny Erika, která v roce 2003 zdemolovala Novou Kaledonii. Tropické cyklóny jsou tak výrazným jevem, že dostávají nejen svá křestní jména, ale i národní obecná pojmenování – „hurikán“ jim říkají především Američané, „tajfun“ potkáte v jihovýchodní Asii a „cyklón“ v oblasti Indického oceánu.
Návštěva odjinud
V naší mírně zvlněné krajině si lentikulárních mraků příliš neužijeme, protože vznikají prouděním vzduchu po svazích strmých hor. Obzvlášť zajímavý úkaz nastane, pokud se takový mrak „utrhne“ a vydá se na cestu oblohou. Není pak divu, že v mnoha případech právě lentikulární mraky zapříčinily vznik historek o létajících talířích.
Chmýří bájných ptáků
Cirrus neboli řasa patří mezi nejobvyklejší typy oblačnosti. Obzvláště fotogenická je varianta cirrus fibratus (něco jako vláknitá řasa), jejíž jemná vlákna vodních par vytvářejí na obloze všemožné závoje, krajky, tahy štětcem nebo – chcete-li – stopy letu neviditelných opeřenců.
Blíží se bouřka
Bouřkový mrak cumulonimbus dostal výstižný český název dešťokupa a rozhodně nepatří mezi vzácné úkazy. Většinou je mírně neforemný a skrývá se mezi ostatními mraky. Dosahuje do výšky 5 až 15 kilometrů a může mít typický tvar houby. Jen málokdy se ho podaří zachytit na snímku tak dokonale symetricky, jak se to povedlo fotografovi u amerického jezera Umbagog.
Řada beránků
Mraku altocumulus se česky říká vyvýšená kupa a na obloze většinou dělá známé „beránky“. Pokud se setká s vhodnými turbulencemi, mohou se beránci seřadit i takto pravidelně. Milovníci konspirací to opět připisují vlnám systému HAARP, meteorologové ovšem tento typ oblačnosti znají už dlouho pod pojmem altocumulus undulatus.
Záhadný oblak
Rotorový oblak (neboli roll cloud) působí poněkud výhružně a svou výjimečností přitahuje mnoho záhadologů. Jeho vznik se připisuje mimozemšťanům i systému HAARP, který na Aljašce zkoumá ionosféru země. Ve skutečnosti ale vzniká kombinací chladného moře, pobřeží a vhodného proudění větrů, proto se vyskytuje velmi vzácně.
Dokonalá koule
Nad japonskou Fujisawou byl v roce 2016 k vidění oblak v podobě takřka dokonalé koule. Podle morfologie šlo zřejmě o oblak typu stratocumulus, který řadíme k oblakům nízkého patra. Vyskytuje se ve výškách od několika desítek nebo stovek metrů nad zemí až do výšky kolem dvou kilometrů. Obvykle má podobu kupovitých valounů nebo peřin, často šedé barvy. Tento oblak je většinou složený z vodních kapiček, někdy i s příměsí ledových krystalků.
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografiíProfimedia, NASA
