Zimbabwe: Stát jednoho muže, zbídačený chudobou bez vlastní měny

Robert Mugabe, který v únoru 2016 oslaví 92. narozeniny, vládne zemi už 35 let – nejprve jako premiér a od roku 1987 z pozice prezidenta. Když stanul v čele státu, byl si vědom skutečně nespravedlivého rozdělení majetku: Bílá menšina tvořila asi 0,6 % obyvatel Zimbabwe, ale vlastnila zhruba 70 % nejúrodnější půdy. V rámci možností ovšem tradičně zemědělská země prosperovala. Dlouhé roky patřila k významným vývozcům tabáku a měla potenciál stát se obilnicí Afriky.

Kdo je vinen?

S nerovnoměrným rozdělením půdy se měl vypořádat program, který Mugabeho vláda spustila v roce 1997 a zintenzivnila po roce 2000. Dobrovolné odprodeje zemědělských pozemků s ním skončily a půda se začala vyvlastňovat. Nekompetentní konfiskace ovšem provázela brutalita a korupce, stejně jako výrazný pokles zahraničních investic – následoval tak nezadržitelný pád zemědělství orientovaného na export.

Bílí farmáři ze Zimbabwe většinou utekli a zhruba šedesát tisíc drobných zemědělců tmavé pleti se od té doby snaží oživit kdysi prosperující odvětví, které drželo zemi nad hladinou. V důsledku reformy museli také obyvatelé čelit chronickému nedostatku základních potravin. Humanitární organizace jednoznačně viní z kritického stavu pozemkový program, podle vlády za všechno může dlouhodobé sucho. Sám Mugabe má pak na věc ještě jiný názor – za neúspěch prý zodpovídá Velká Británie a její spojenci, kteří sabotují zimbabwskou ekonomiku. Chtějí se tak údajně pomstít za následky reformy, jež museli nést bílí farmáři britského původu.

Zobrazit na mapě Googlu

Zmanipulované volby

Na začátku 21. století představoval Mugabe v očích mezinárodního společenství nežádoucí osobu, jemu samotnému to ovšem nijak nevadilo: Zfalšoval výsledky voleb v roce 2002 a dál vedl Zimbabwe po svém. Shromáždění příznivců opozice běžně rozhání policie a armáda. Rovněž existují důkazy, že mrtvá těla lidí, kteří jsou režimu nepohodlní, často končí v opuštěných dolech.

V dubnu 2005 započala v metropoli Harare operace Obnovení pořádku. Podle vlády bylo cílem vyřešit otázku slumů ve velkých městech, ve skutečnosti však došlo k destrukci domovů a obchodů asi 700 tisíc chudých, kteří podporovali opozici. I přes tuto zastrašovací taktiku se ovšem po volbách v roce 2008 musel Mugabe dělit o moc s opoziční stranou Morgana Tsvangiraie. V roce 2013 – opět po zmanipulovaných volbách – nicméně znovu stanul v čele země jako neomezený vůdce. Kvůli bezohledné politice má Mugabeho vláda velmi špatné vztahy se Společenstvím národů, z nějž byl africký stát vyloučen už po kontroverzních volbách v roce 2002.

Největšími brzdami zimbabwského růstu zůstávají špatná infrastruktura, vysoká zadluženost a neúměrně vysoké odvody do státního aparátu. Mezi investory navíc zavládla značná nejistota poté, co vláda africké země schválila v roce 2010 sporný zákon, zatím zaměřený na těžební průmysl: Jeho cílem je přimět zahraniční firmy, aby předaly ekonomickou kontrolu černým Zimbabwanům.