Zakarpatská oblast: České stopy v někdejší nejvýchodnější výspě republiky

Turbulentní vývoj poválečných politických vyjednávání přiřkl tehdejšímu Československu oblast o rozloze Středočeského kraje, a to pod názvem Podkarpatská Rus. Zásluhu na tom nesl mimo jiné prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který osobně pozval do Prahy zástupce Rusínů vyhnaných z ukrajinské vlasti. Většina z nich emigrovala do USA, kde se sdružili do Americké národní rady uherských Rusínů – a většinově se shodli, že si přejí své území odtrhnout od Maďarska. 

Odhodlali se tak k poměrně radikálnímu kroku, neboť po uplynulých tisíc let zůstávalo Zakarpatsko právě v područí Maďarska, potažmo Uherského království (viz Stručné dějiny). Přesto si tam dnešní návštěvníci z Česka budou leckde připadat jako doma.

Rodiště slavného muže

Například o Koločavě, jedné zhruba ze šesti stovek nepříliš významných zakarpatských vesnic, většina Čechů poprvé uslyší už ve škole jako o dějišti knihy z pera Ivana Olbrachta. Románová balada Nikola Šuhaj loupežník staví na osudech skutečného vojáka stejného jména, který z regionu pocházel. Když zběhl z bojů první světové války, strávil několik let v čele zbojníků a pohyboval se za hranou zákona, načež jej v pouhých třiadvaceti letech zabili jeho vlastní přátelé. 

Šuhaj je dodnes vnímán rozporuplně: Zatímco část Ukrajinců v něm vidí národního hrdinu, jiní mu nemohou přijít na jméno. Samotný Olbracht působil v 30. letech přímo v Koločavě a vyučoval v místní škole, jak připomíná mimo jiné jeho busta. Zřejmě i díky tomu dnes obec patří mezi oblíbené cíle českých cestovatelů. Podle odhadů jich ročně přijíždí až třicet tisíc a místní je vítají – takřka všechny hospody či ubytovací zařízení nesou označení také v češtině.

Zobrazit na mapě Googlu

Ukrajinské Dejvice

Na další českou stopu narazíte ve stotisícové metropoli Užhorodu. Nejzápadnější město celé Ukrajiny se stalo například rodištěm hudebníka Dušana Vančury ze skupiny Spirituál kvintet či známé terapeutky Ludmily Mojžíšové. Při návštěvě si nelze nevšimnout, jak se místní ulice podobají těm pražským – a jedna ze čtvrtí si dokonce vysloužila přezdívku „ukrajinské Dejvice“. Nejde o náhodu: Mnoho tamních budov představuje dílo prvorepublikových architektů, například Josefa Gočára, který navrhl užhorodskou poštu a obchodní dům Baťa.