Yukatán: Země zaplavených krasových jeskyní a pálivých papriček

Celé podzemí poloostrova protkává hustá síť zaplavených krasových jeskyní, známých jako cenotes. Podobné útvary se sice nacházejí i na mnoha dalších místech planety, ty yukatánské však veškeré své protějšky překonávají hloubkou a především počtem. Původní obyvatelé je považovali za posvátné, a dokonce v nich prováděli lidské oběti. Dnešní příchozí už mají poněkud střízlivější poslání, přestože nijak jednoduché – a sice pokusit se spletitý labyrint zmapovat. Zhruba z šesti tisíc dosud objevených cenotes speleologové zatím důkladně prozkoumali přibližně polovinu. 

Ďáblovo klíště

Příležitost k potápění se nabízí nejen v pevninské části státu, ale rovněž ve vlnách Mexického zálivu, jehož vody Yukatán omývají. Podél pobřeží se v délce tisíce kilometrů táhne Mezoamerický korálový útes, domov stovek vzácných živočichů, včetně jedné z největších světových populací kapustňáků. Kriticky ohrožený ekosystém je po Velkém bariérovém útesu druhý nejrozsáhlejší na planetě. 

Kdybychom pak pronikli ještě hlouběji, až do samotného podloží, odhalíme důvod, proč Yukatán představuje vedle biologů ráj i pro geology. Tvoří totiž srdce gigantického kráteru Chicxulub – což v mayštině znamená doslova „ďáblovo klíště“ – který před 66 miliony let vyhloubil obří asteroid. Podle obecně přijímaného názoru ničivá srážka nejen zapříčinila zkázu dinosaurů, ale především vyvolala ekologickou katastrofu a nástup doby ledové.

Zobrazit na mapě Googlu

Pálivá sklizeň

Historie, byť nikoliv tak dávná, hraje významnou roli i v současné tváři Yukatánu, který přibližně s polovinou rozlohy Česka patří mezi menší z 32 mexických spolkových států. I díky více či méně dochovaným mayským pyramidám, jimž dominuje zejména proslulé Chichén Itzá (viz Moderní div světa), tam předloni přivítali rekordní zástup turistů. V současnosti přitom zahraniční návštěvníci tvoří jeden z hlavních pilířů místní ekonomiky. 

Příjmy z cestovatelského ruchu nahradily státní kase výpadek z lukrativního pěstování agáve, jež v 19. století učinila z Yukatánu velmoc v produkci sisalových vláken. Avšak poté, co se místo nich začaly využívat umělé alternativy, nezbylo zemědělcům než se přizpůsobit. Zatímco jejich předchůdcům vynášela produkce tzv. henequénu dost, aby si ve městech na pobřeží budovali honosné haciendy, dnešní obyvatelé se podstatně méně úspěšně živí uspokojováním jiné světové poptávky – pěstováním pálivých papriček. Ze dvou milionů tun roční mexické sklizně pochází polovina právě z území poloostrova.