Wales: Vzpomínka na dávné bitvy v zemi pórku, ovcí a hradů
Od ostatních vlajek Spojeného království se ta velšská liší na první pohled. Drak patří k uznávaným národním symbolům a odkazuje k původu královského rodu Tudorovců. Jim také patří bílá a zelená barva na pozadí. První použití standarty se datuje do roku 1485, oficiálně však byla schválena až před 60 lety.
Svět zná zmíněný region jako Wales, ovšem v jazyce původních obyvatel zní správný název „Tywysogaeth Cymru“. Pravděpodobnost, že při své návštěvě zaslechnete velštinu, není úplně malá – tento oficiálně uznaný jazyk ovládá necelá pětina populace, tedy asi 600 tisíc mluvčích. Studenti se ho běžně učí, a dokonce z něj mohou na místních univerzitách získat magisterský titul.
Jelikož se většina veřejných nápisů uvádí dvojjazyčně, je na první pohled zřejmé, že se velština od angličtiny snad ani víc odlišovat nemůže. V současnosti nejpoužívanější keltský jazyk na světě zní podobně jako mongolština a jeho abeceda například vůbec neobsahuje písmena K, Q, V a Z. Především však proslul svou krkolomností (viz Dokážete to vyslovit?).
Hradní velmoc
Velština patří k dědictví bohaté keltské minulosti, na niž místní nedají dopustit. Keltové tamní území osídlili pět století před přelomem letopočtu. Lidé však v místě žili nejméně sedm tisíciletí před jejich příchodem, na což dodnes upomíná například megalitická hrobka z období neolitu. Většina lákadel pro turisty, jichž Wales ročně přivítá na 2,5 milionu, má ovšem mladší původ.
Už na konci 13. století totiž země spočívala v rukou Angličanů. Edward I. z rodu Plantagenetů vešel ve známost jako „kladivo na Skoty“, stejně tak by ovšem mohl být přezdíván „kladivo na Velšany“, neboť si podrobil značnou část jejich teritoria (viz Stručné dějiny). Každopádně se díky němu stal Wales místem s největší koncentrací hradů na počet obyvatel. Řada zmíněných staveb ovšem vznikla ještě dřív: Například pevnost v Cardiffu stojí na místě své předchůdkyně z dob starého Říma. Velšských hradů bychom napočítali celkem 451, takže je víc než pravděpodobné, že při pohledu do tamní malebné krajiny některý z nich spatříte.
Pórek a narcisy
Zcela jistě ovšem zahlédnete stáda ovcí. Podle oficiálního sčítání jich velšští farmáři chovají přes deset milionů, zatímco celý Wales má jen tři miliony obyvatel. Nelze se však divit: Prostředí je pro početná stáda doslova ideální – vždyť pětinu regionu pokrývají národní parky protkané sítí jezer a majestátních hor, přičemž místní louky vděčí za svou bohatou zeleň mimořádně deštivému klimatu.
TIP: Velšská tradice: Podle pórku poznáš přítele
Dostatečná vláha zároveň vytváří vhodné podmínky pro pěstování pórku a narcisů. Uvedené rostliny se s Walesem pojí coby národní symboly na počest patrona Velšanů, sv. Davida: V bitvě proti Sasům údajně pomohl tamním lidem k vítězství, když jim nařídil označit své helmy pórkem a vzájemně se tak rozeznat. K uctění jeho památky si pak místní vždy 1. března připínají na klopy i květ narcisu.
Dokážete to vyslovit?
Velšané jsou patřičně hrdí na jednu z místních kuriozit: Na ostrově Anglesey leží vesnice s krkolomným názvem Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch, doslova „kostel Panny Marie v údolí bílých lísek poblíž prudkého víru a kostela sv. Tysilia nedaleko červené jeskyně“. Celkem 58 souhlásek si vysloužilo zápis v Guinnessově knize rekordů jako oficiálně nejdelší platný název sídla na světě.
Stručné dějiny
Region na jihozápadě Velké Británie je nepřetržitě osídlen už od pravěku, což dokazuje nejen množství archeologických nálezů, ale i dochované kamenné stavby sloužící zřejmě jako pohřebiště. Prvními historicky doloženými obyvateli Walesu – především přilehlého ostrova Anglesey – se staly keltské kmeny, jejichž jazyk přetrval dodnes.
Vlast Tudorovců
Osud Keltů však zpečetily nájezdy evropských národů. Krátce po přelomu letopočtu je téměř zdecimovali Římané a nedlouho poté následoval vpád Anglosasů, Vikingů či Normanů. Rozdrobená velšská království se nedokázala sjednotit a vzdorovat společně, takže si je nepřítel nakonec podrobil.
Na konci 13. století už většinu dnešního Walesu ovládali Angličané, a to díky Edwardovi I., který pro následníky trůnu zavedl titul „princ velšský“. Z této linie vladařů vzešel i pozdější mocný rod Tudorovců. Prvním panovníkem známé dynastie se stal Jindřich VII., narozený v polovině 15. století na hradě Pembroke.
Poprvé v parlamentu
I když v průběhu středověku Velšané několikrát zmobilizovali své síly k odporu, suverenitu už nikdy zpět nezískali a roku 1536 se jejich země definitivně připojila k tehdejší Anglii. Průmyslová revoluce se nesla ve znamení masivního přílivu obyvatel – během 19. století vzrostl jejich počet čtyřnásobně. Parlamentní strana Plaid Cymru, založená v roce 1925, se brzy těšila sympatiím voličů přejících Walesu větší autonomii.
Dnes má britský region vlastní zastoupení i v celonárodním parlamentu. Ve sboru čítajícím 646 členů mu ovšem nepatří příliš významné slovo: Poslanci Walesu disponují pouhými 40 hlasy.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyv.: 3 125 000; očekávaná doba dožití: 81 let; prům. počet dětí: 1,9 na ženu; věková struktura: 23,4 % obyv. do 19 let, 18,2 % obyv. starších 65 let; městské obyv.: Cardiff má 362 756 obyv.; náboženství: 57,6 % křesťanství, 1,5 % islám, 40 % ateismus, 0,9 % ostatní; oficiální jazyky: angličtina a velština; obyv. pod hranicí chudoby: 23 %; gramotnost: 88 %.
Politika
Státní zřízení: stát Velké Británie s omezenou autonomií; předseda vlády: Mark Drakeford; volby: parlamentní volby se konají každé čtyři roky.
Ekonomika
HDP na hlavu: 25 670 USD (odhad z r. 2016; ČR – 34 200 USD); měna: britská libra, s kurzem 1 : 29 Kč.
Geografie
Rozloha: 20 779 km², zhruba jako Slovinsko; délka pobřeží: 965 km; charakter území: zejména v centrální a severní části hornaté; podnebí: mírné přímořské, proměnlivé a velmi vlhké; min. noční / max. denní teploty (°C) v Cardiffu: leden–březen 2–4/7–9, duben–červen 7–10/15–18, červenec až září 11–12/18–20, říjen až prosinec 5–9/10–14; nejnižší a nejvyšší bod: Atlantik (0 m) / Snowdon (1 085 m).
-
Zdroj textu100+1 zahraniční zajímavost
-
Zdroj fotografiíShutterstock, Wikipedie