Uzbekistán: Země moderního středověku

V Uzbekistánu patří dodržování lidských práv k oficiálně nejvyšším prioritám. Od vzniku samostatného státu zde údajně bylo schváleno přes tři sta zákonů, které regulují práva a základní svobody občanů. Například v roce 1996 vznikl v zemi úřad ombudsmana a od ledna 2008 patří Uzbekistán ke státům, kde byl zrušen trest smrti. Stačí ale nadzvednout pokličku a zjistíte, že ve skutečnosti se tady vaří podle úplně jiných receptů.

Nefungující demokracie

Mezinárodní společnosti monitorující lidská práva (IHF, Human Rights Watch, Amnesty International) mají na režim v Uzbekistánu jednotný názor. Podle jejich údajů jde o autoritářský stát, kde jsou porušována prakticky všechna základní lidská práva. V roce 2005 se Uzbekistán ocitl na seznamu nejrepresivnějších zemí světa. Zvůle režimu je namířena především proti členům náboženských organizací, aktivistům za lidská práva a politickým oponentům. Mluví se o mučení, při němž jsou běžně používány elektrošoky, dušení či znásilňování.

Forenzní zpráva tamní britské ambasády ze srpna 2002 uvádí, že dva z vězňů režimu byli popraveni uvařením. Na zdejší situaci v oblasti lidských práv poté poukázal i někdejší britský velvyslanec v Uzbekistánu Craig Murray. Ten v roce 2002 prohlásil, že Uzbekistán „není fungující demokracie“ a že událost, kdy byli zaživa uvařeni dva členové hnutí Hizb ut-Tahrir „není ojedinělý případ“. Murray byl v roce 2003 odvolán z úřadu a v rozhovoru pro časopis The Guardian v roce 2004 prohlásil: „Nevidím, důvod, proč bychom měli udržovat přátelské vztahy s fašistickým režimem.“ Výše postavení politici ovšem tyto důvody dobře znali a jednali podle nich.

Zobrazit na mapě Googlu

Války zbraní a slov

V roce 2001 poskytl Uzbekistán Spojeným státům americkým a Velké Británii základnu při boji proti silám Talibánu a Al-Kajdy v sousedním Afghánistánu. Prezident Karimov spojil svůj vlastní boj proti islamistické opozici s bojem proti globálnímu terorismu a uzbecký režim se tak stal strategickým partnerem USA a Velké Británie. Přesně z tohoto důvodu americká i britská diplomacie přivírala oči před tím, co se v zemi děje.
V květnu 2005 ovšem v uzbeckém městě Andižan vypukly vůči režimu neozbrojené demonstrace, které byly brutálně potlačeny vládními vojsky.

Počet obětí se odhaduje na zhruba tisíc. Americká vláda chtěla od prezidenta Karimova vysvětlení masakru a poskytla leteckou přepravu rebelům prchajícím před režimem. Na to Karimov reagoval zavřením americké letecké základny, kterou USA přemístily do vedlejšího Kyrgyzstánu. Uzbekistán stále odmítá nařčení z porušování lidských práv a někteří vládní činitelé opakovaně tvrdí, že jde pouze o „informační válku proti Uzbekistánu“.

Nic cizího pro Uzbeky

Ani po ekonomické stránce se obyčejným Uzbekům nedaří nijak skvěle, ačkoli jako celek hospodářství země relativně prosperuje. Uzbekistán je v současnosti druhým největším vývozcem bavlny a sedmým největším producentem zlata. Jsou zde i ložiska zemního plynu, uhlí, mědi, nafty, stříbra či uranu. V období po získání samostatnosti byla velkou bolestí státu vysoká inflace, která v letech 1992–1994 dosahovala tisíc procent ročně! Za pomoci Mezinárodního měnového fondu se tuto míru podařilo snížit na 50 procent  v roce 1997 a na 22 procent v roce 2002. Od roku 2003 se roční inflace pohybuje pod úrovní 10 procent.

Pro zahraniční firmy a výrobce je Uzbekistán zapovězenou zemí, kde je dovoz omezen množstvím restrikcí včetně vysokých dovozních daní, jež zvýší cenu zboží na více než dvojnásobek. Omezování dovozu je oficiální státní politikou a vláda každoročně informuje o tom, kolik zahraničního zboží se podařilo z trhu vytěsnit.