Svatý Kryštof a Nevis: Život mezi hurikány a cukrovou třtinou

Svatý Kryštof a Nevis mají dohromady tolik obyvatel jako české okresní město, přičemž víc lidí žije i v Opavě či Pardubicích. Ačkoliv je tato část světa v posledních letech vnímána jako tropický ráj a ročně tam přijíždějí stovky tisíc turistů, místní často hledají lepší bydlo v relativně dosažitelných Spojených státech. 

Občanem za statisíce

Mezi roky 1986 a 1990 se z ostrovů do USA odstěhovalo přes tři a půl tisíce lidí, v dalším desetiletí šlo bezmála o pět tisíc místních a v letech 2001–2010 dalo životu v „zemi neomezených možností“ přednost tři a půl tisíce osob. Pro stát, který má zhruba 50 tisíc obyvatel, se jedná o citelnou ztrátu.

Tamní vláda čelí nepříznivému trendu už od roku 1984 pomocí programu zvaného „Občanství na základě investic“. Ten navíc cílí na majetné cizince, od nichž se výměnou za možnost života na ostrovech žádá podstatná finanční injekce: Za plné občanství pro investora, jeho rodinu a další generace se požaduje buď minimální částka 400 tisíc dolarů na výstavbu nových nemovitostí, nebo 250 tisíc, jež daný zájemce uloží do veřejného charitativního fondu. 

Nemilosrdný Georges

Potenciální noví občané musejí každopádně zvažovat i riziko hurikánů, které představují největší přírodní hrozbu v oblasti. V uplynulých letech se nejhorším z nich stal v září 1998 hurikán Georges, jenž se nad Svatým Kryštofem přehnal rychlostí 185 km/h, na mnoha místech přerušil elektrické a telefonní vedení a poškodil i vodní stavby. Poničil přitom plné čtyři pětiny domů a zbylou pětinu srovnal se zemí. Zlikvidoval také polovinu tehdejší úrody cukrové třtiny, připravil o život pět lidí a tři tisíce obyvatel zanechal bez střechy nad hlavou.

Zobrazit na mapě Googlu

Na Nevisu měla pohroma mírnější průběh: Živel poškodil „pouze“ třetinu domů, žádné zcela nezničil a nevyžádal si ani oběti na životech. Celková škoda na ostrovech však v každém případě dvojnásobně přesáhla roční HDP země. 

Nevis na odchodu

Od získání samostatnosti měl stát zatím tři premiéry: do roku 1995 Kennedyho Simmondse, do roku 2015 Denzila Douglase a v posledních dvou letech Timothyho Harrise. Druhý jmenovaný musel přitom krátce po nástupu do funkce řešit asi nejzávažnější otázku, jaké kdy tamní vláda čelila: separatistické tendence Nevisu. Nakonec se v roce 1998 konalo referendum, ale nedosáhlo požadovaného dvoutřetinového souhlasu. K dalším jednáním o nezávislosti od té doby nedošlo – možná i v důsledku zmiňovaného hurikánu, jenž udeřil o pouhý měsíc později. 

Ekonomika země stavěla od 40. let 20. století na pěstování cukrové třtiny. Tento národní průmysl však dlouhá léta vykazoval ztrátu, a v roce 2005 proto skončil. Někdejší plantáže, jež dominují svahům Svatého Kryštofa, se postupně spalují a na jejich místě vyrůstají hotelové komplexy. Od 70. let totiž tvoří hlavní ekonomické odvětví státu turistický ruch, jenž každoročně přiláká statisíce lidí. Vládě se tak pomalu daří snižovat i značný veřejný dluh, který v minulosti narostl kvůli ztrátám státních podniků.