Somálsko: Piráti moci a zoufalství

Přes 20 let je Somálsko zmítáno občanskou válkou, která se v menších či větších vlnách vrací, ale nikdy úplně neustává. Z bezvládí se vynořilo několik znepřátelených ozbrojených frakcí, které si zemi rozparcelovaly na své výsostné oblasti.

Země mnoha vládců

Naprosté bezvládí odstartovalo v roce 1991. Teprve v srpnu 2000 se v sousedním Džibuti sešel parlament a po deseti letech zvolil první somálskou vládu, která ovšem po roce v úřadu kontrolovala jen 10 % území. V srpnu 2004 byl na pětileté období inaugurován nový parlament, který zvolil za prezidenta Abdullahi Yusuf Ahmeda, do té doby prezidenta odtrženého regionu Puntland. Kvůli stále nepokojné bezpečnostní situaci musela vláda první rok úřadovat z Keni. Nakonec se jí podařilo vytvořit relativně stabilní zázemí v provinčním městě Baidoa.

Před občaskou válkou bylo Somálsko tvořeno 18 okresy. Dnes je sever země rozdělen mezi kvazi nezávislé státy Puntland, Somaliland a Galmudug, zatímco na jihu oficiálně vládne přechodná federální vláda. Ve skutečnosti tady ovšem mají největší moc islamistické skupiny rozmístěné v okolí Baidoa a Mogadiša. Stát je nyní de facto rozčleněn na 27 oblastí ovládaných různými samozvanými uskupeními. Situaci se střídavě i společně snaží zvládnout jak nepočetná vládní vojska, tak jednotky OSN, americké armády a sousední Etiopie.

Zobrazit na mapě Googlu

Nikdo nic nezmůže

V květnu 2006 došlo v zemi k největšímu výbuchu násilí za posledních 10 let, když se proislámské vojenské jednotky střetly s uskupením vojenských vládců kolem Mogadiša. Islamisté se brzy ujali kontroly nad městem a vláda se marně snažila konflikt uklidnit. Do dění zasáhly vojska sousední Etiopie, která považuje islamisty za hrozbu i pro vlastní zemi, a společně s oddíly věrnými přechodné vládě Somálska koncem roku 2006 opět získala Mogadišu. Etiopie oznámila, že její jednotky zde zůstanou tak dlouho, dokud nebude zřízena funkční centrální vláda a ukončí somálskou anarchii.

Boje mezi povstalci a jednotkami Somálska a Etiopie vyvrcholily v březnu 2007 a vedly k humanitární krizi, která během dvou měsíců přinutila k útěku z Mogadiša 320 000 Somálců. Vyjednávání a pokusy o smír několikrát selhaly. Kvůli neúspěchu při nastolování míru v zemi napřed rezignoval premiér Ali Muhammad Ghedi, poté byl prezidentem zproštěn funkce jeho nástupce Nur Hassan Hussein a nakonec rezignoval i prezident Yusuf.

Risk bez zisku

V lednu roku 2009 parlament zvolil prezidentem umírněného islámského duchovního Šarífa Ahmeda, jenž jmenoval premiérem Omara Abdirašida Ali Šarmarkeho, dřívějšího diplomata a syna druhého civilního somálského prezidenta. V březnu schválil somálský kabinet zavedení islámského práva šaría, aby vyhověl požadavkům rebelů a zastavil boje mezi somálskou armádou a islámskými vzbouřenci. Na dřívějším stavu to ale nic nezměnilo. V zemi se pořád válčí a vláda tahá za kratší konec provazu.

Největší pozornost médií ovšem stále přitahuje somálské pirátství, které se dá směle označit slovem průmysl. Tuto nebezpečnou činnost vykonávají zoufalci, kteří se snaží uniknout absolutní chudobě. Už ovšem nejde o pár chlapíků ve vratkém člunu, ale o perfektně organizované a vyzbrojené jednotky, jež jsou s velkou pravděpodobností financovány těmi, kdo na souši bojují proti zavedení pořádku. Právě ti nejvyšší shrábnou zisk pro své pochybné cíle a pěšákům většinou zůstává jen to, co už měli předtím – strach a chudoba.