Vietnam: Socialismus s kapitalistickou tváří

Veškeré dění ve Vietnamu je stále podřízeno jednostrannému diktátu. Ačkoli se mnohé mění, je centrální role Komunistické strany Vietnamu patrná ve všech politických a společenských orgánech i v běžných životních aspektech
15.04.2013 - Marek Telička


Alt text

Rudá barva vietnamské vlajky upomíná na její socialistické kořeny. Pět cípů žluté hvězdy má zastupovat farmáře, dělníky, vědce, mládež a vojáky

Ve zprávě Ministerstva zahraničí USA z roku 2004 stojí, že dodržování lidských práv ve Vietnamu je „chabé“. Mluví se v ní o tom, že v zemi jsou stále porušována práva na svobodu řeči, tisku, shromažďování a spolčování. Ve stejném duchu hovoří například zprávy organizace Human Rights Watch a také OSN znepokojeně konstatovala, že zde dochází k náboženským perzekucím.

Svoboda se státním svolením

Vietnamská vláda oficiálně garantuje svobodu pro buddhisty, katolíky, protestanty, muslimy a příslušníky církví Hoa Hao a Cao Dai. Komunisté ovšem trvale dohlíží na náboženské lídry všech denominací a například schvalují jejich schůzky. To se prý děje v zájmu „národní jednoty“.

Charakteristické je, že v rámci politického uspořádání se voleb nemohou účastnit žádné subjekty, jež by nebyly schváleny Komunistickou stranou Vietnamu nebo k ní nejsou přidruženy. I když je však Vietnam v základních bodech stále věrný socialistickému směru, v ekonomické sféře je patrný prosperující kapitalismus.

Dravý socialistický kapitalismus

Podle časopisu The Economist je současný Vietnam veden „zanícenými kapitalistickými komunisty“. V posledních třiceti letech měla země spoustu práce, aby se vzpamatovala z utržených válečných ran a ztráty podpory sovětského bloku. V období strnulých pravidel centrálního plánování (cca 1975 až 1985) byla ekonomika státu postižena nízkou výkonností a korupcí ve státních programech. Rovněž jí neprospělo obchodní embargo ze strany USA a Evropy, které následovalo po Vietnamské válce.

Roku 1986 byly ovšem reformami položeny základy pro „socialisticky orientovanou tržní ekonomiku“. Ačkoli státem vlastněné podniky stále produkují asi 40 % celkového HDP, soukromé firmy táhnou výkonnost vzhůru. V průběhu posledního desetiletí patřila vietnamská ekonomika s průměrným 7% meziročním růstem k nejrychleji rostoucím na světě. Podíl zemědělství na celkovém HDP stále klesá (cca 25 % v roce 2000, jen 20 % v roce 2010) a zároveň ze 36 % na 41 % stoupl podíl průmyslu.

Státní média a nebezpečný internet

Úspěchy ekonomiky jsou samozřejmě hojně zmiňovány ve vietnamských médiích. Některá tištěná média jsou však dnes už poměrně otevřená a neinformují jen o úspěších při „boji o další tuny oceli.“ Všechny noviny, stejně jako televize a rádio, ovšem musí dodržovat pravidla komunistické vlády.

Přísnému dohledu podléhá rovněž internet, k němuž mají z technických i právních důvodů občané velmi ztížený přístup. Nevládní organizace Reportéři bez hranic dokonce zemi řadí mezi 15 „nepřátel internetu“. Vláda sice prohlašuje, že chrání své občany před obscénním obsahem, ale ve skutečnosti tvoří valnou většinu blokovaných stránek servery s politickým a náboženským obsahem, jenž by mohl podkopat komunistickou dominanci.

I přes mnohé překážky je ovšem nesporné, že Vietnam se stále víc začleňuje do mezinárodního společenství a tuto cestu mu ekonomická dravost jen usnadní.

Faktum

Voleb se nemohou účastnit žádné subjekty, jež by nebyly schváleny Komunistickou stranou Vietnamu

Víte, že?

Jeden milion uprchlíků

Vietnam byl po 2. světové válce podle Ženevských dohod rozdělen na Ho Či Minovou komunistickou severní Vietnamskou demokratickou republiku a profrancouzskou jižní Vietnamskou republiku císaře Bao Daie a pozdějšího problematicky zvoleného prezidenta Ngo Dinh Diema. Následovalo třistadenní období otevřených hranic, kdy téměř 1 milion většinou katolických obyvatel uprchl do Jižního Vietnamu.

Stručné dějiny

Před více než 2 000 lety vzniklo na severu Vietnamu první království Van Lang, které ovšem bylo ve 2. století dobyto Číňany. Ti na severu vládli více než 1 000 let a teprve roku 938 se po bitvě u řeky Bach Dang stal ze severního Vietnamu nezávislý stát. Jih státu byl dlouho pod indickým vlivem a stal se součástí státu Funan. Ve střední části Vietnamu existoval od 2. století Indií ovlivněný stát Čampa.

Ve 13. a 15. století museli Vietnamci odrazit nejprve vpády Mongolů a poté Číňanů. Na konci 18. století čelili vietnamští šlechtici povstání Tay Son, které potlačil Nguyen Anh, jemuž se podařilo zemi ovládnout a prohlásit se císařem. Pod jeho vedením se Vietnam stal silným jednotným královstvím.

V roce 1516 se ke břehům Vietnamu doplavili Portugalci a spolu s nimi přišli první misionáři. V roce 1887, po postupných ztrátách území, se Vietnam stal francouzskou kolonií a součástí Francouzské Indočíny. V době 2. světové války okupovali území Japonci, a když se na konci války vzdali, bylo v zemi de facto bezvládí. Toho využil komunistický vůdce Ho Či Min a po krátkém povstání vyhlásil v září 1945 nezávislost země.

Francie se ovšem znovu pokusila zemi ovládnout, což vedlo k osmileté válce, v níž byli Francouzi roku 1954 poraženi. Vietnam byl podél 17. rovnoběžky rozdělen na dvě části – komunistický sever a „kapitalistický“ jih. Mezi nimi vypukla občanská válka, do níž se na straně jihu zapojily USA. V roce 1967 bylo ve Vietnamu už půl milionu amerických vojáků, kteří se ovšem po neúspěšných bojích a četných ztrátách v roce 1973 museli stáhnout. V dubnu 1975 byl Vietnam sjednocen pod komunistickou nadvládou. Na konci 70. let 20. století ještě Vietnam čelil útokům Rudých Khmerů. Země přešla do ofenzivy a zásadně se podílela na konci genocidního kambodžského režimu.

Lidé

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: 91 519 289 (odhad z července 2012)
Očekávaná doba dožití: 72,41 let
Prům. počet dětí: 1,89 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 20,24 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 24,9 % děti do 14 let, 69,6 % obyv. ve věku 15 až 64 let, 5,5 % obyv. je starší více než 65 let
Etnické složení: Vietové 86 %, etničtí Číňané 10 %, zbytek (Khmerové, Čamové a další menšiny) 4 %
Náboženství: bez vyznání 80,8 %, buddhismus 9,3%, katolictví 6,7%, protestantismus 0,5 %, islám 0,1 %, ostatní 2,6 %
Jazyky: úřední jazyk je vietnamština, dále se mluví anglicky a čínsky
Nezaměstnanost: 3,6 %
Gramotnost: 94 %

Politika

Typ vlády: socialistická republika
Nezávislost: od 2. září 1945 (dříve francouzská kolonie)
Hlava státu: prezident Trương Tấn Sang (od 25. července 2011); šéf vlády: premiér Nguyen Tan Dung (od 27. června 2006)
Volby: prezident je volen Národním shromážděním na pětileté období, premiér je určen prezidentem a potvrzen Národním shromážděním

Ekonomika

HDP na hlavu: 3 400 USD (odhad z roku 2011)
Měna: vietnamský dong (VND), 1 USD = 20 509,75 VND

Geografie

Rozloha: 331 210 km2, o něco větší než Polsko nebo Itálie, o málo menší než Německo
Hranice:
2 130 km s Laosem, 1 281 km s Čínou, 1 228 km s Kambodžou
Délka pobřeží (bez ostrovů):
3 444 km
Podnebí:
na jihu tropické, na severu monzunové, horké a deštivé období od května do září a období sucha mezi říjnem a březnem
Minimální/maximální teploty (°C) v Hanoji:
leden–březen 14–18/19–23, duben–červen 21–26/27–33, červenec–září 25–26/31–33, říjen–prosinec 15–22/22–29
Průměrné měsíční srážky (mm) v Hanoji/Ho-Či Minově Městě:
leden–březen 19–44/4–21, duben–červen 90–240/51–309, červenec–září 265–318/271–342, říjen–prosinec 47–260
Nejnižší a nejvyšší bod:
Jihočínské moře 0 m / Fan Si Pan 3 144 m

  • Zdroj fotografií
    Shutterstock, Wikipedie

Další články v sekci