Šestice soch, které zdánlivě popírají fyziku

Některé skulptury jsou natolik vratké a nereálné, až vypadají, jako by je držela pohromadě pouze optická iluze. Za jejich neuvěřitelným vzhledem však často stojí kreativní konstrukční řešení, podpořené netradičními materiály
18.10.2021 - Vilém Koubek

Vytrženo z kontextu

The Furniture Lift | Leandro Erlich

Argentinský umělec Leandro Erlich si pro svou neotřelou instalaci zvolil náměstí ve francouzském Nantes. Přímo nad jeho střed do výšky zhruba deseti metrů umístil kus rohové budovy, k jejímuž oknu vede nábytkový výtah. Erlich si zakládá na realističnosti svých projektů, a výsek stavby se proto jeví velmi uvěřitelně: Nechybějí ani takové detaily jako cihly ve stěnách či prostory pod podlahou. Kus konstrukce vyrobený z ultralehkých materiálů přitom nedrží ve vzduchu žádná pomocná lana – jeho jedinou oporu představuje právě žebřík. (foto: Profimedia)

Kdo otáčí světem?

The Force of Nature | Lorenzo Quinn

K vytvoření série soch s názvem The Force of Nature neboli „síla přírody“ inspirovala Lorenza Quinna spoušť, kterou za sebou zanechávají hurikány. Svými skulpturami z oceli, bronzu a hliníku ztvárnil italský umělec matku přírodu, jež zuřivě otáčí naší planetou. Energie a divokost, které socha vyzařuje, nám mají připomenout, že je příroda všemocná a nikde před ní nejsme v bezpečí. (foto: Shutterstock)

Na špičce chobotu

Würsa | Daniel Firman

Roku 2012 se ve vídeňské Kunsthalle zabydlel slon jménem Würsa. Jeho hyperrealistické tělo vysoké 5,3 metru vytvořil z laminátu a polymeru Francouz Daniel Firman a na pomoc si přizval vycpavače se specializací na exotická zvířata. Umělec následně spojil uvěřitelné s neuvěřitelným, když sochu vyvážil tak, aby dokázala stát na špičce chobotu. Nepravděpodobně naaranžované zvíře pak i díky umístění v historické knihovně doslova vyráželo dech. (foto: Profimedia, Flickr, Jean-Pierre DalbéraCC BY 2.0)

Život v kufru

Les Voyageurs  | Bruno Catalano

Coby dvacetiletý se stal Bruno Catalano námořníkem a začal cestovat po světě. Nomádský styl se poté promítl do jeho nejznámějšího díla Les Voyageurs neboli „cestovatelé“, které tvoří deset bronzových soch. Surreálným postavám chybějí kusy těl a každá nese od pohledu velmi těžké zavazadlo. Kufr však zároveň spojuje horní a dolní část torza a podle autora obsahuje osobní věci, díky nimž si lze i na cestách zachovat identitu. (foto: Profimedia)

Kámen ke kameni

Kamenné formace | Adrian Gray

Zatímco většina soch popírajících gravitaci sází na šálení diváka, kamenné formace Adriana Graye nic nepředstírají ani neklamou zrak: Umělec dosahuje efektu jejich dokonalým balancováním. Vyvažování kamenů se věnuje víc než 18 let a během své kariéry už vytvořil vše od miniaturních stolních soch až po šestimetrové kompozice. Pro svá díla si pečlivě vybírá vodou omleté horniny a vrší je na sebe tak, že výsledek na první pohled nepodléhá přitažlivé síle. (foto: Profimedia)

Nechybí tu něco?

Take my lightning but don’t steal my thunder | Alex Chinneck

Alex Chinneck proslul tvorbou architektonických optických iluzí, nicméně „roztržená“ replika historické budovy v londýnské Covent Garden patří k jeho nejlepším. Jejím prostřednictvím chtěl prý propojit moderní umění s tradiční architekturou: Obě patra drží pohromadě ocelový rám, na nějž jsou uchyceny jednotlivé části budovy. A jakkoliv opravdové se zdají, vznikly z druhu polystyrenu zvaného filcor. Horní polovinu pak stabilizuje čtyřtunové závaží, ukryté v zeleném kiosku. (foto: Profimedia)




Další články v sekci