Saúdská Arábie: Drsný svět islámského práva
Zelená je barvou islámu, a proto má i vlajka tuto základní barvu. Rovný arabský meč vždy ukazuje špičkou nalevo, tedy ve směru, v jakém se čte nad ním umístěná šaháda – arabské vyznání víry: „Není boha kromě Alláha a Muhammad je jeho prorok.“
Od roku 2004 trvale roste cena nafty. Je asi celkem jasné, co tento růst znamená pro Saúdskou Arábii, jejíž ropné zásoby reprezentují více než pětinu světových rezerv. Jen za rok 2004 měl tento stát z vývozu ropy čisté zisky 116 miliard dolarů. V letech 2005 a 2006 šlo o 150, resp. 154 miliard dolarů a loni se částka vyšplhala na rekordních 194 miliard dolarů – celých 29 % zisků zemí OPEC. Přes skvělou ekonomickou perspektivu jedné z nejbohatších zemí světa má tento stát vážné vnitřní problémy, které vyplývají především z autoritářského režimu.
Tvrdá královská ruka
V roce 1992 byl vládou schválen zákon, který stanovuje, že Saúdská Arábie je království dědičně ovládané syny a vnuky prvního krále Abd al-Azíz Ibn Saúda (viz Historie Saúdské Arábie). Stejný zákon prohlašuje Korán za ústavu země a islámské právo šaríja za jediný podklad místního právního řádu.
Tyto skutečnosti samy o sobě mnoho nenapovídají, vždyť panovník může být osvícený a právo spravedlivé. Ovšem podle Indexu demokracie, který sestavil anglický analytický týdeník The Economist, je saúdská vláda devátým nejméně demokratickým režimem světa. Král Abdalláh se pak na žebříčku magazínu Parade umisťuje pravidelně mezi pěti nejhoršími diktátory planety a to už o něčem vypovídá.
Právo a trest
Součástí saúdskoarabského právního systému jsou kromě trestu smrti i tělesné tresty, jako je useknutí rukou a chodidel. Takového postihu se mohou dočkat vrazi, obchodníci s drogami a ti, kdo se dopustí znásilnění. Stejně však mohou dopadnout i zloději, homosexuálové a cizoložníci. Za lehčí provinění proti veřejné morálce, jako například opilství, může soud sáhnout k méně tvrdým trestů – především bičování.
Další zvláštností místního práva je v případě vraždy, zabití a tělesného poškození možnost „vykoupení viny“. Pokud pachatel zaplatí částku, kterou určí postižená rodina, vyhne se jakémukoli dalšímu trestu. V místním právu je rovněž zakotveno pravidlo, že za zabitou ženu lze požadovat jen polovinu částky, kterou rodina může chtít za usmrceného muže, ale žádný konkrétní ceník na tyto „krvavé peníze“ („blood money“ je polooficiální termín) neexistuje. V posledních letech jsou tak stále častěji požadovány sumy v řádech milionů dolarů. Další pozoruhodnou součástí saúdského práva jsou „čestná zabití“. Jde o usmrcení ženy v rámci rodiny, kdy motivací je „vymazání“ nečestného činu oběti. Tyto případy jsou soudy hodnoceny mnohem mírněji než běžná usmrcení, i když „nečestně“ se například zachovala mladá žena, která pomocí internetu rozmlouvala s neznámým mužem.
Hrozba zahraničních dělníků
Výše vypsané právní postihy jsou platné pro celou populaci včetně pracujících cizinců, bez ohledu na vyznání. Podle většiny odhadů je z 28 milionů obyvatel země více než 5,5 milionu pracujících cizinců, kteří jsou od objevu ropy před druhou světovou válkou klíčovou složkou ekonomiky. Vzhledem k tomu, že 45 % rodilých Saudů je mladších než 15 let, je podíl pracujících jiné státní příslušnosti odhadován na 67 % z celkové pracovní síly.
Zahraniční pracovníci jsou na jednu stranu vítáni, protože mnoho pracovních činností, které dělají lidé z chudších zemí, jsou pro Saudy považovány za podřadné. Mnohé vysoce kvalifikované posty by se zase stále neobešly bez profesionálů ze západních zemí. Na druhou stranu veřejnost cítí, že pro nepříliš vzdělanou saúdskoarabskou mládež jsou cizinci až příliš silnou konkurencí a činí je odpovědnými za vysokou nezaměstnanost. Teroristické útoky, jejímiž cíli jsou často právě zahraniční dělníci, tento postoj dobře dokreslují.
Vězni ve zlaté kleci
Ve více než pětimilionové množině zahraničních pracovníků je jen několik desítek tisíc Britů, Američanů a občanů dalších vyspělých států, kteří pracují především pro naftové společnosti a ve službách. Jsou dobře zaplaceni a daří se jim žít v zásadě stejně jako doma. Mnohem početnější jsou lidé z chudších zemí, kteří vykonávají nekvalifikovanou práci.
Nejodvážnější odhady tvrdí, že v Saúdské Arábii pracuje asi po 1,5 milionu lidí z Bangladéše, Indie i Pákistánu – dohromady tedy 4,5 milionu. Dalších zhruba třikrát 900 000 lidí prý přišlo z Egypta, Súdánu a Filipín. Tito lidé prodávají v obchodech, opravují auta, řídí taxíky, zametají ulice, staví domy a starají se o děti. Velká část z nich má přitom s pracovními podmínkami nesmírně špatné zkušenosti. Mnohým jsou odebrány pasy, jsou nuceni k práci přesčas a zařazováni do pracovních procesů, které neodpovídají jejich kvalifikaci. Pokud si stěžují, nebo chtějí odejít, zaměstnavatel jim pohrozí, že budou muset vrátit veškeré peníze, které jim po dobu pracovního poměru byly vyplaceny a poté budou deportováni. Jde o běžný jev a většina postižených se shoduje na tom, že v zemi jsou dobré zákony, které však zůstávají jen písmem na papíře.
Manžel a domácnost
Na rozdíl od pracovních podmínek cizinců, které se dají hodnotit slovy: „Teorie dobrá, provedení pokulhává,“ jsou životní podmínky saúdskoarabských žen přijatelné z jen velmi zúženého pohledu islámského světa předchozích století. Postavení něžného pohlaví se totiž v zemi striktně odvíjí od islámského práva, které ženám přisuzuje jednoznačně druhořadé, mužům podřízené postavení. Práva žen v Saúdské Arábii jsou dlouhodobě v hledáčku OSN a mezinárodních společností pro lidská práva a vláda islámského státu je pravidelně upozorňována, že by se měla pokusit o jejich nápravu.
Na analytické rozbory ale většinou reaguje jako na jasné lži nebo tvrdí, že základem ženských práv v zemi je respektování islámu. Státní zmocněnci tedy jakékoli zprávy odmítají jako nepatřičná vměšování se do svého právního systému a prohlašují, že podle islámu je ženám vyhrazena starost o manžela a domácnost.
Nebezpečné řízení
Diskriminace se konkrétně projevuje v mnoha životních aspektech, ale jedním z nejvážnějších je postavení žen v případě soudních přelíčení. Tady žena může svědčit jen v případě, že jde o osobní záležitost, které nebyli přítomni žádní muži. I tak je ovšem její výpověď považována pouze za předpoklad a nikoli fakt. To činí ženy zranitelné zejména v případech napadení a znásilnění, kdy je mnohem větší váha přisouzena slovu mužského útočníka. Často tak dochází k absurdním případům, kdy není potrestán pachatel, ale oběť násilí. Za to, že se pohybovala sama bez přítomnosti mužského příbuzného byla například v roce 2002 odsouzena znásilněná žena k 200 ranám bičem.
Po reformách v oblasti ženských práv volají aktivisté z celého světa a je možné, že některá nejspornější ustanovení by mohla být v budoucnosti změněna. Šance na změny jsou ovšem v hluboce islámském a patriarchálním prostředí Saúdské Arábie, kde mnozí věří, že dovolit ženám řídit automobil, by mohlo vést k přílišné otevřenosti a rozkladu tradičních hodnot, jen velmi malé.
Při znásilnění žen dochází k absurdním případům, kdy je místo pachatele potrestána oběť. Za to, že se pohybovala sama bez přítomnosti mužského příbuzného
Víte, že?
Arabské jaro nepřišlo
Takzvané Arabské jaro v roce 2011, kdy se v řadě musliských zemí radikalizovali odpůrci tamních režimů, Saúdskou Arábii téměř nezasáhlo. Vláda nepokoje potlačila v zárodku násilím, ideologicky i finančně.
Stručné dějiny
Na Arabském poloostrově žili lidé už před 5 000 let a většina říší starověku s místními obyvateli obchodovala. V 7. století zde vznikl islám, když prorok Mohamed nejprve začal kázat v Mekce a později se přesunul do Mediny.
Začátek dynastie Saúdských králů se datuje až od roku 1744. V tom roce se vládce města Ad-Dir'iyyah blízko dnešního Rijádu, Mohamed ibn Saud, spojil s islámským duchovním Mohamedem ibn Abd-al-Wahhabem a vytvořili novou politickou entitu. Toto spojenectví z poloviny 18. století zůstává dodnes základem vlády Saúdské dynastie. Saúdští vládcové bojovali o nadvládu nad poloostrovem s Egyptem, Otomanskou říší a jinými významnými arabskými rody a po následujících 150 let drželi vládu nad podstatnou částí Arabského poloostrova jednou více a jindy méně pevně v rukou.
V roce 1902 začal Abd al-Azíz Ibn Saúd s postupným dobýváním jednotlivých regionů. Nejprve ovládl Rijád a jeho okolí, později mnohem rozsáhlejší území ostatních provincií dnešního státu. V roce 1927 bylo tehdejší „Království Nadžd a Hidžáz“ uznáno Velkou Británií a v roce 1932 z něj vzniklo Království Saúdské Arábie.
Za vojenskými a politickými úspěchy Ibn Saúda pokulhávala ekonomická situace státu. To se změnilo v roce 1938 s objevem obrovských ropných ložisek, která začala být plně využívána až po 2. světové válce. Díky ropě stoupla úroveň i prestiž islámského státu. Již před svou smrtí v roce 1953 se Ibn Saúd snažil zajistit následovnictví svému synovi Saúdovi, který skutečně nastoupil na trůn po něm. V roce 1964 byl ovšem kvůli špatné ekonomické situaci země sesazen ve prospěch svého bratra Fajsala, který uvedl řadu reform a ekonomicky postavil zemi na nohy. I jemu bylo dopřáno jen 11 let, když byl v roce 1975 zavražděn nevlastním synovcem, princem Fajsal bin Musaidem, jenž byl později veřejně popraven. Na trůně se poté vystřídali ještě králové Chálid (1975–1982) a Fahd (1982–2005). Od smrti krále Fahda vládne zemi jeho nevlastní bratr Abdalláh.
Lidé
Obyvatelstvo
- Počet obyvatel: cca 28 milionů včetně cca 5,5 milionů cizinců, kteří zde pracují (zejména lidé z Egypta a zemí Arabského poloostrova, ale také z Evropy a Severní Ameriky)
- Průměrná doba dožití: 76,09 let; 50 % obyvatel mladších než 21,5 let
- Prům. počet dětí: 3,89 na jednu ženu
- Kojenecká úmrtnost: 12,01 z 1 000 živě narozených
- Etnické složení: Arabové 90 %, ostatní 10 %
- Oficiální jazyk: Arabština
- Náboženství: Islám je státním náboženstvím a oficiálně se uvádí, že 100 % obyvatel země jsou muslimové – 85 % sunnitští, 15 % šíitští
- Nezaměstnanost: 13 % (odhad 2004)
- Gramotnost: 78,8 % (odhad 2003)
Politika
- Typ vlády: monarchie
- Nezávislost: od 23. září 1932 (vznik sjednocením menších arabských království)
- Hlava státu: král a zároveň premiér Abdalláh bin Abd al-Aziz Al Saud (od 1. října 2005)
- Vláda a volby: žádné volby – monarchie je dědičná, vláda je jmenována králem každé čtyři roky a je v ní zastoupeno mnoho členů královské rodiny
Ekonomika
Země má více než pětinu světových zásob ropy a její těžba a zpracování je pod přísnou kontrolou státu. Ropa je odpovědná za 45 % HDP a 90 % exportních zisků. Důležitou charakteristikou je 5,5 milionu pracovníků ze zahraničí, vysoká nezaměstnanost a početná mladá generace, která postrádá potřebné vzdělání a technické schopnosti.
- HDP na hlavu: 20 700 USD
- Obyvatelstvo pod hranicí chudoby: údaj nedostupný
- Měna: saúdský riál (SAR); 1 USD = cca 3,7 SAR; 1 SAR = cca 4,3 Kč
- Zemědělská produkce: pšenice, ječmen, rajčata, melouny, datle, citrusy, skopové a kuřecí maso, vejce, mléko; jen asi 1 % celkové rozlohy je vhodné pro zemědělství
- Průmyslová produkce: produkce surové nafty a její rafinace, petrochemie, čpavek, průmyslové plyny, hydroxid sodný, cement, hnojiva, plasty, kovy, opravy lodí a letadel, stavebnictví
Geografie
Poloha: největší stát Arabského poloostrova
Rozloha: 2 149 690 km2; více než 27násobek velikosti ČR, o málo menší než Grónsko
Hranice: Jemen 1 458 km, Irák 814 km, Jordánsko 744 km, Omán 676 km, Spojené arabské emiráty 457 km, Kuvajt 22 km, Katar 60 km
Podnebí: typické pouštní s velkými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí, v evropském slova smyslu neexistují žádná roční období; typickým projevem místního podnebí jsou písečné bouře
Měsíční srážky: jedna z nejsušších zemí světa, s průměrnými srážkami kolem 100 mm ročně; v některých místech pouště ovšem neprší třeba deset let; nejvyšší srážky jsou v pohoří Asir (kolem 250 mm ročně)
Průměrné teploty: léta jsou extrémně horká s teplotami šplhajícími k 45 °C, v zimě mohou během noci spadnout pod bod mrazu; např. v hlavním městě Rijádu se pro návštěvu doporučuje teplotně nejmírnější období od října do května
Nejnižší a nejvyšší bod: Perský záliv 0 m / Jabal Sawda' 3 133 m
-
Zdroj fotografiíShutterstock