Rumunsko: Země vlků a medvědů
Rumunská vlajka je shodou okolností velmi podobná vlajkám Andorry a Čadu. V druhém případě je jediným rozdílem odlišný odstín modré. Moldavsko má vlajku téměř stejnou
V letech následujících v Rumunsku po pádu komunistického režimu přišel jev, který je v poslední době znám prakticky ze všech zemí světa – masový přesun obyvatel z vesnic do města. Už v roce 1996 se ale dostavil obrat. V zemi s 21 miliony obyvatel přesídlilo mezi roky 1996 a 2008 z velkoměstského ruchu do klidu vesnic o 313 000 lidí více než opačným směrem.
Bezmála polovinu plochy Rumunska (47 %) tvoří přírodní a přírodě blízké ekosystémy. Plná čtvrtina země je pokryta lesy a polovina z nich zůstává lidmi prakticky nedotčena. Díky tomu má Rumunsko jeden z nejrozsáhlejších areálů neporušeného lesa v Evropě a není divu, že panenská netknutost flóry nahrává bohatství živočišných druhů. Žije zde 60 % všech evropských hnědých medvědů a 40 % evropské vlčí populace. K tomu je třeba přičíst bezmála 400 druhů dalších savců, množství ptáků, plazů a obojživelníků.
Tygr s budoucností
Bohatství Rumunska ovšem netkví jen v jeho přírodě. Tato země má u nás neprávem stále cejch zaostalé končiny. Po převratu v roce 1989 následovalo sice desetiletí nestability a propadu, ale od roku 2000 prodělala zdejší ekonomika velkou přestavbu. Rumunský ekonomický růst je jedním z nejprudších v Evropě, a stát si dokonce vysloužil označení „tygr východní Evropy“. Podle studie z roku 2006 šlo o druhou nejrychleji rostoucí ekonomiku světa.
Světová ekonomická krize ovšem přibrzdila postup tohoto státu více než jinde a v roce 2009 vedla k velkému schodku státního rozpočtu a k rozsáhlým zahraničním půjčkám. V roce 2010 bylo Rumunsko největším dlužníkem Mezinárodního měnového fondu. Zhoršení ekonomické situace vyústilo v politické krize a četné protesty veřejnosti. Rumunsko je rozhodně na vzestupu, ale stále má co zlepšovat v oblasti infrastruktury, zdravotnictví, vzdělání a boje proti korupci.
Partner Spojených států
Někdejší výrazná chudoba Rumunska a pozdější ekonomické problémy v 90. letech 20. století vedly k rozsáhlé emigraci. Počet Rumunů a lidí s rumunským původem žijících v zahraničí se odhaduje zhruba na dvanáct milionů. Nejvíce jich žije v Severní Americe a v Asii, ve Španělsku, v Itálii, Německu, Rakousku a ve Velké Británii.
Od roku 1989 posiluje stát svoje zahraničněpolitické vztahy. V roce 2005 byla mezi USA a Rumunskem podepsána smlouva o umístění vojenských zařízení zejména ve východní části země a v květnu 2009 prohlásila americká ministryně zahraničních věcí Hillary Clintonová, že „Rumunsko je jedním z nejdůvěryhodnějších a nejrespektovanějších partnerů USA“.
Naprosto unikátní je vztah Rumunska k sousednímu Moldavsku. Obě země sdílejí prakticky stejný jazyk a historii a už od roku 1990 se datuje snaha o jejich sjednocení.
Podle studie z roku 2006 bylo Rumunsko druhou nejrychleji rostoucí ekonomikou světa
Víte, že?
Libozvučná rumunština
V rámci východoevropských jazyků je rumunština obdobným unikátem jako maďarština – s tím rozdílem, že jazyk karpatského národa zní většině lidí velmi libozvučně. Je blízký italštině, francouzštině, španělštině, katalánštině a portugalštině, přičemž velká příbuznost panuje zejména mezi rumunštinou a italštinou, které Rumuni z velké části rozumějí. Někteří jazykovědci považují rumunštinu za jazyk, který má ze všech živých řečí nejblíže latině.
Stručné dějiny
Na půdě dnešního Rumunska žili lidé už kolem roku 8000 př. n. l. Součástí světové historie se území stalo, když místní obyvatelé začali kolem roku 600 př. n. l. obchodovat s Řeckem. O 700 let později zahájil proti Dákům (jak byli tamní obyvatelé nazýváni) vojenské tažení římský císař Traján. Mezi lety 106 a 271 byla Dácie součástí Římské říše.
V oblasti se později vystřídalo mnoho národností – Hunové, Avaři i Slované. Mezi 10. a 13. stoletím byli vůdčí silou předkové dnešních Maďarů, kteří ovládali především Transylvánii. Na začátku 14. století vzniklo první knížectví nazvané Valašsko a o několik desetiletí později bylo vytvořeno další knížectví – Moldavsko. Většinu obyvatel představovali nevolníci ovládaní aristokratickou třídou bojarů. V 15. století se objevila další hrozba – Turci, kteří nejprve zabrali Transylvánii a v 17. století i Valašsko a Moldavsko. Transylvánie se později (1687) dostala do područí Rakouska. Ve druhé polovině 19. století sloučil princ Alexandr Ioan Cuza Valašsko a Moldavsko v jeden stát nazvaný Rumunsko a roku 1877 vyhlásila země na Turecku nezávislost.
V první světové válce bojovali Rumuni na straně Velké Británie a Francie a díky tomu získali od Ruska zpět Besarábii. Ve druhé světové válce Rumunsko o Besarábii znovu přišlo, stejně jako o část Transylvánie a další teritoria. Země nejprve bojovala na straně nacistického Německa, ale v srpnu 1944 přešla ke Spojencům a získala zpět Transylvánii. Po válce došlo v Rumunsku k nastolení komunistického režimu, jehož nejvýraznějším představitelem byl v letech 1965–1989 diktátor Nicolae Ceausescu. Nyní je Rumunsko demokratickým státem, roku 2004 vstoupilo do NATO a v roce 2007 se stalo také součástí Evropské unie.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: asi 21,85 milionů
Věková struktura: 14,8 % děti do 15 let, 14,8 % obyv. starších než 65 let, polovina obyv. mladších než 39,1 let
Městské obyvatelstvo: 57 %
Etnické složení: převažují Rumuni, ale v zemi žijí také Maďaři, Romové, Ukrajinci, Němci, Rusové a Turci
Náboženství: pravoslavní 86,7 %, protestanti 7,5 %, katolíci 4,7 %, ostatní 0,9 %, bez vyznání 0,1 %
Jazyky: rumunština
Obyvatelstvo pod hranicí chudoby: 21,1 %
Gramotnost: 97,7 %
Politika
Typ vlády: republika
Samostatnost: 9. května 1877 (předtím Osmanská říše)
Hlava státu: prezident Traian Basescu (od 20. prosince 2004), šéf vlády: premiér Victor-Viorel Ponta (od 7. května 2012); volby: prezident volen všelidovým hlasováním na pětileté období (umožněna druhá kandidatura); premiér je se souhlasem parlamentu jmenován prezidentem.
Ekonomika
HDP na hlavu: 12 600 USD (odhad z r. 2011)
Měna: nový rumunský lei (RON), 1 dolar = asi 3,5 lei, 1 lei = asi 5,5 koruny
Geografie
Rozloha: 238 391 km2, o něco menší než Velká Británie, skoro dvakrát větší než Řecko
Délka pobřeží: 225 km
Hranice: 2 508 km (s Bulharskem, s Ukrajinou, se Srbskem, s Moldavskem a s Maďarskem)
Podnebí: mírné s chladnými zimami doprovázenými množstvím sněhu a mlh; léta jsou slunečná s častými přeháňkami a bouřkami
Teploty (°C) v Bukurešti: leden–březen −4 až 4 (noc) / 0 až 14 (den), duben–červen 4 až 16 / 14 až 29, červenec–září 16 až 10 / 30 až 27, říjen–prosinec 10 až −3 / 27 až 7
Nejnižší a nejvyšší bod: Černé moře 0 m / Moldoveanu 2 544 m
-
Zdroj fotografiíShutterstock