Prokletí dostatku: Kdo okrádá Rovníkovou Guineu?

Rovníková Guinea je stále mladý stát s pozoruhodným geografickým umístěním. Tvoří jej totiž kontinentální část – Río Muni – a pět obydlených ostrovů a ostrůvků. Na největším z nich pojmenovaném Bioko, asi 25 km od pobřeží Kamerunu, se nachází hlavní město Malabo. 

Od kakaa k ropě

V polovině 90. let minulého století byla v pobřežních vodách Rovníkové Guineje objevena ropa, načež odstartoval překotný ekonomický růst. Navzdory své nepatrné rozloze se země stala třetím největším vývozcem černého zlata v subsaharské Africe, a po určitou dobu si dokonce udržovala punc nejrychleji rostoucí ekonomiky světa. V roce 2002 se tam těžilo 220 tisíc barelů ropy denně, o dva roky později už 360 tisíc. Do roku 2008 se těžba poměrně ustálila a od té doby klesala, až k současným 250 tisícům barelů za den.

Zobrazit na mapě Googlu

K dalším významným odvětvím patří těžba dřeva a zemědělství. Dřív země ekonomicky závisela na pěstování kakaa, nicméně zemědělství za rozvojem těžebního průmyslu velmi zaostalo a dnes je především zdrojem obživy většiny domácností, které doslova žijí ze svých políček. 

Pouze osobní cíle 

Popsaná situace dokládá, jak je rozvoj Rovníkové Guineje nevyvážený. V zemi, jež má vyšší HDP na hlavu než Česká republika, žije stále velká část populace v naprosté chudobě. Za posledních dvacet let se životní podmínky obyčejných lidí téměř nezměnily. Podle zpráv OSN nemá bezmála polovina tamních obyvatel přístup k čistému zdroji pitné vody a skoro 10 % dětí umírá před dosažením pěti let. 

Pokles cen ropy v posledních letech oslabil příliv financí do státní kasy. Vláda by se měla snažit rozvíjet další průmyslová odvětví a přilákat zahraniční investory. Jenže vůdcové tohoto afrického státu nepatří k těm, kdo by uváženě investovali do budoucnosti své země – sledují totiž především osobní cíle. Mnohé organizace na ochranu lidských práv zařadily dva prezidenty nezávislé Rovníkové Guineje mezi nejhorší africké diktátory. 

Zfalšovaná demokracie

První prezident Francisco Macias Nguema byl u moci v letech 1968–1979 a během jeho režimu hrůzy skončila třetina občanů v exilu nebo na hřbitově. Nguema rozpoutal genocidu proti etniku Bubi, nařídil popravy tisícovek svých odpůrců, nechal zavřít kostely a srazil ekonomiku země na kolena. 

Jeho nástupce Teodoro Obiang Nguema Mbasogo nastolený trend nijak nezměnil. I když je Rovníková Guinea oficiálně demokratickým státem, každé volby, v nichž Mbasogo zvítězil, se považovaly za zfalšované. Prezident zcela ovládá politický systém a opozici úplně potlačil. Podle organizace Human Rights Watch využil ropný boom k vlastnímu obohacení na úkor běžných občanů. Černé zlato mu jednoduše umožňuje zůstávat u moci, aniž by se jakkoliv snažil o zachování prosperity země. V tomto směru tedy zatím ropná ložiska nepředstavují pro obyčejné lidi v Rovníkové Guineji žádné požehnání.