Ostrov věčného slunce: Úspěšné půlstoletí nezávislé Malty
Barvy současné vlajky odpovídají barvám štítu ve státním znaku, ale k období začlenění Malty do středomořského panství Normanů ze Sicílie a osvobození ostrovů od Arabů roku 1090 se váže legenda o vzniku bíločervené vlajky. Podle této legendy měl normanský vévoda Roger I. Sicilský (bratranec Viléma Dobyvatele) při osvobozování Malty odtrhnout růžek své červenobílé šachovnicové vlajky a věnovat jej ostrovanům na památku.
Stát Malta tvoří stejnojmenný ostrov, ležící zhruba 80 kilometrů jižně od Sicílie, a patří k němu rovněž obydlené ostrovy Gozo a Comino. Vzhledem k tomu, že země je obklopena Středozemním mořem, panuje zde velmi příjemné klima s mírnými zimami a horkými léty. To by ještě nebylo nic mimořádného, ale maltské počasí má takovou zásobu slunečního svitu, že v roce 2012 časopis International Living označil Maltu jako místo s nejlepším počasím na světě.
Slunce láká Brity
Je opravdu těžké představit si Maltu bez slunce. Zamračeno je zde tak málo, že každý den má v průměru více než pět hodin slunečného počasí. To platí i pro zimu, kdy během dne šplhají teploty k jinde letním 20 °C. Za celý rok svítí slunce na maltskou půdu zhruba 3 000 hodin, což je nejvyšší příděl v Evropě.
Počasí ovšem není jedinou předností. Mezi poznávací znaky tohoto státu patří stabilní vláda, ekonomika a současně i bezpečnost. Malťané jsou také známí tím, že mají nesmírně vysokou volební účast, dokonce jednu z nejvyšších na světě. I když zde volby nejsou povinné, dostavuje se k nim pravidelně více než 90 % voličů! Přidejte fakt, že většina Malťanů mluví anglicky a pochopíte, proč si toto místo pro poslední etapu svého života volí britští senioři.
Když bylo na Maltě roku 2005 sčítání lidu, statistici zjistili, že na ostrovech žije zhruba 12 000 cizinců. Sčítání roku 2011 zaznamenalo 65% nárůst. Tehdy zde trvale bydlelo asi 20 300 cizinců, z toho 6 650 držitelů britského pasu. Po nich byli nejpočetnějšími ne-Malťany Somálci (1 000 lidí), Italové (950), Bulhaři (850) a Němci.
Migrantům vstup zakázán?
Už dříve byla Malta, rozložená mezi severní Afrikou a Evropou, cílem ilegální imigrace. Po nárůstu africké migrační vlny větší příliv Maltu paradoxně minul. Afričané se zde prý střetávají s otevřeným nepřátelstvím a nikdo neví, zda právě to je důvod, proč sem prakticky žádní nepřijíždějí. Pro představu – během prvních 11 měsíců roku 2015 přistálo u břehů Itálie 140 000 migrantů. Bližší Maltu jich za stejnou dobu zvolilo 20!
Milovníci konspiračních teorií tvrdí, že italská vláda Malťanům pomáhá odklánět migrační vlnu ke svým vlastním břehům výměnou za maltskou půdu, případně za podílnická práva ke zkoumaným ložiskům ropy a zemního plynu. Ať už je to jakkoli, faktem je, že na Maltě dnes žije jen asi 2 000 imigrantů, kteří se sem navíc dostali až v rámci „přerozdělení“ ze současné uprchlické vlny. S ohledem na geografické umístění Malty je to překvapivě málo.
I bez většího počtu nových obyvatel je ovšem Malta nejhustěji obydlenou oblastí Evropy, kde na čtvereční kilometr připadá asi 1 350 obyvatel, což je přesně desetkrát víc než v ČR. Není divu, že je proto často označována jako městský stát.
Světlé ropné zítřky?
Určitě stojí za zmínku, že přes svůj postoj k migrantům je Malta ekonomicky na migraci závislá. V současnosti totiž cizinci tvoří 12 % pracovní síly. Nacházejí uplatnění ve finančních službách, farmaceutické výrobě a v průmyslu on-line her. Stát dokonce nabízí maltský pas každému, kdo v zemi investuje více než milion eur. Faktem tedy je, že Malta přistěhovalce neodmítá, ale vybírá si bohaté, schopné a vzdělané lidi ze Západu.
Prosperita je v zemi vidět na každém kroku. Nezaměstnanost je třetí nejnižší v rámci EU, ekonomický růst v průběhu minulého roku dosahoval 3,5 % a rozpočtový schodek nepřekračuje 2 % HDP. Přestože tedy Malta vyrábí jen 20 % vlastních potravinových potřeb, má omezené zásoby pitné vody a musí kupovat veškerou elektřinu, ekonomicky se jí velmi daří. Zahraniční obchod společně s výrobou elektroniky a textilu hrají prim. Daří se tady i turistickému ruchu a filmovému průmyslu. K tomu Malta zkoumá ve spolupráci s Tunisem a Libyí možnost těžby ropy a zemního plynu ve svých hraničních šelfových vodách.
Stručné dějiny
Historie osídlení ostrova Malta se datuje zhruba do roku 5200 př. n. l., kdy sem dorazili lidé ze Sicílie. Během mladší doby kamenné (neolitu) se lidské civilizaci na ostrově dařilo, o čemž svědčí pozůstatky tajemných chrámů, zřejmě zasvěcených bohyni plodnosti.
Do rytířských rukou
Umístění ostrovů Malta a Gozo předurčilo tuto oblast jako námořní základnu velké strategické důležitosti. Právě proto se zde vystřídali Féničané, Kartáginci, Římané, Byzantinci, Arabové, Normani a po nich rytíři Maltského řádu, Francouzi a Britové. Ti všichni zde zanechali své stopy.
V roce 60 na ostrově ztroskotal při cestě do Říma sv. Pavel a přinesl sem křesťanství. Roku 870 v Byzantsko-arabských válkách dobyli ostrov Arabové, po jejichž nájezdu zůstal ostrov prakticky neobydlený. Znovu jej zalidnili muslimové ze Sicílie, kteří byli vytlačeni Normany v roce 1091. Všichni vládci Sicílie dědili Maltu jako jakýsi „přívěsek“. To se změnilo až v roce 1530, kdy Karel V. Habsburský věnoval ostrov rytířskému řádu, který byl o osm let dříve vyhnán osmanskými vládci z Rhodosu.
Zlatý věk, Napoleon a Britové
Rytířský řád, který vešel do historie jako Maltézský řád nebo také Řád rytířů svatého Jana v Jeruzalémě, měl nad Maltou suverénní vládu až do roku 1798. Především v 17. a 18. století zažil ostrov zlaté období, kdy bohatý řád nechal zdobit zdejší kostely a paláce takovými umělci jako Caravaggio, Mattia Preti a Antoine de Favray.
Další zásadní zlom přišel roku 1798, v němž Maltu dobyl Napoleon Bonaparte na cestě do Egypta. Francouzská nadvláda na Maltě ale netrvala dlouho. Malťané totiž požádali o pomoc Brity, kteří ostrovy v roce 1800 izolovali lodní blokádou a přiměli francouzskou posádku ke kapitulaci.
Za 2. světové války byla Malta klíčovým strategickým místem a britskou základnou při bojích proti Itálii i Německu. Britové ostrovu vládli až do roku 1964, kdy Malta získala samostatnost. V roce 1974 se stala republikou a v květnu 2004 vstoupila do EU.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: zhruba 414 000, asi jako Brno a Kroměříž dohromady; očekávaná doba dožití: 80,25 let; prům. počet dětí: 1,54 na jednu ženu; kojenecká úmrtnost: 3,56 z 1 000 živě narozených; věková struktura: 15,05 % děti do 15 let, 18,5 % obyv. starších než 65 let, polovina obyvatel starších než 41,5 let; městské obyvatelstvo: 95,4 %; etnické složení: Malťané (potomci starověkých Féničanů a Kartaginců se silným zastoupením dalších středomořských etnik) 97 %, ostatní (zejména Britové) 3 %; náboženství: katolíci více než 90 %; jazyky: oficiálním jazykem jsou maltština a angličtina; obyvatelstvo žijící pod hranicí chudoby: 15,9 %; gramotnost: 94,4 %.
Politika
Typ vlády: parlamentní republika; samostatnost: od 21. září 1964 (předtím britská kolonie); hlava státu: prezident Marie-Louise Coleiro Preca (od 4. dubna 2014); šéf vlády: premiér Joseph Muscat (od 11. března 2013); volby: prezident je volen parlamentem na jediné pětileté období; po parlamentních volbách je lídr vítězné strany nebo koalice obvykle jmenován prezidentem do funkce premiéra.
Ekonomika
HDP na hlavu: 35 900 USD (odhad 2015), podobně jako Itálie (ČR 31 600 USD); měna: euro.
Geografie
Rozloha: 316 km2, tedy zhruba stejně jako Liberec, Olomouc a Zlín dohromady; délka pobřeží: 197 km + 56 km ostrova Gozo; charakter území: většinou kamenité nížiny, množství útesů na pobřeží; podnebí: středomořské, s mírnými a deštivými zimami a horkými suchými léty; minimální noční / maximální denní teploty (°C) ve Vallettě: leden–březen 10–11/16–18, duben–červen 12–20/19–27, červenec–září 21–19/31–26, říjen–prosinec 18–11/25–17; nejnižší a nejvyšší bod: Středozemní moře 0 m / Ta‘ Dmejrek 253 m