Ohňová země: Jak se žije na konci světa

„Jsou to divoši a barbaři, srovnatelní svým chováním se zvířaty,“ zapsal si o původních obyvatelích patagonského souostroví slovutný přírodovědec Charles Darwin. Měl na mysli tytéž indiány, souhrnně označované jako Fuegánci, jimž oblast vděčí za jméno. Když tam v roce 1520 dorazil první Evropan, Fernão de Magalhães, nejprve spatřil kouř z mnoha ohňů – španělsky „fuegos“ –, u nichž se domorodci zahřívali. Mořeplavec proto navrhl pojmenovat nové území „Kouřová země“, král ovšem prosadil vznešenější přívlastek „Ohňová“. 

Ani proslulý objevitel však nepřišel zkrátka: Magalhãesovo jméno nese průliv oddělující Ohňovou zemi od nejjižnějšího cípu jihoamerické pevniny. Navzdory drsnému klimatu se úžina brzy stala důležitým dopravním uzlem: Po následující čtyři století totiž tvořila jedinou námořní spojnici mezi Atlantikem a Tichým oceánem, než v roce 1914 vznikl Panamský průplav. 

Zobrazit na mapě Googlu

Jižněji už to nejde

Hledání ideální vodní cesty v náročných podmínkách nedaleko polárního kruhu představovalo po desítky let cíl řady odvážlivců. Patřil k nim i britský námořní důstojník Robert FitzRoy, kapitán výzkumné lodi HMS Beagle. Právě na její palubě se v roce 1834 ocitl zmíněný Darwin a pozdější setkání s Fuegánci jej podle dochovaných deníků skutečně šokovalo: Odsuzoval jejich náboženství, přesněji řečeno jeho údajnou absenci, a mylně je považoval za kanibaly. Přesto mohl považovat za štěstí, že se s nimi setkal osobně – následný příchod kolonizátorů v 19. století totiž znamenal začátek jejich konce. 

Krátkou přítomnost slavného vědce dnes v Ohňové zemi připomíná řada odkazů: Jeho jméno nese nejvyšší vrchol Monte Darwin či Darwinovo pohoří, na plavidlo tehdejší expedice zas odkazuje průliv Beagle. Ještě častěji se však návštěvníci setkají s narážkami na „konec světa“. Zatímco v minulosti představovala odlehlost místa postrach námořníků, dnes ji tamní lidé dokážou přetavit v přednost. Turistický průmysl, který v posledních letech nebývale kvete, tak láká na Muzeum konce světa i mnoho „nejjižnějších“ atrakcí: Například padesátitisícová Ushuaia je nejjižnějším městem planety a obdobným titulem se honosí zdejší železniční trať. Obzvlášť působivé je pak místo nazývané Bahía Lapatia – slepý konec silnice číslo 3, která v podobě mola ústí do oceánu. A za ní už skutečně není vůbec nic…