Nikaragua: Odkázaná na ostatní

Nikaragujská ekonomika je tradičně závislá na vývozu zemědělských výrobků, i když v letech 1950–1990 probíhaly v zemi snahy o větší prosazení průmyslu.

Pomoc nutná

Plné dvě třetiny nikaragujského exportu představuje zemědělství. Tento sektor prosperuje v prvé řadě díky úzkým vztahům s Venezuelou, kam směřuje více než polovina nikaragujského zemědělského vývozu. K tradičním plodinám patří káva, banány, bavlna, cukrová třtina a tabák, důležitý je i export hovězího masa a mořských plodů. Další část vývozu představují textilní výrobky a významný začíná být po letech zisk z turistického ruchu. Koncem 20. století turismus de facto zkolaboval a „do formy“ se opět dostává jen pozvolna. Země má přitom určitě co nabídnout: bohatou kulturu, ještě stále nedotčený deštný prales, vulkány, pláže a architekturu z koloniálních dob. Primitivní zemědělství, textilky a nerozvinutá turistická infrastruktura však k zabezpečení stability nestačí a bez zahraniční pomoci by země velmi rychle zkolabovala.

Zobrazit na mapě Googlu

Útěky, návraty a katastrofy

Beznadějnou domácí situaci se tisíce Nikaragujců rozhodly řešit útěkem do zahraničí. Většina z nich žije v USA, Mexiku, Guatemale, Kostarice a Kanadě. Mnozí z nich posílají peníze domů, přičemž pomoc od vystěhovalců představuje úhrnem zhruba miliardu dolarů ročně. I tak ovšem musí podle zprávy Rozvojového programu OSN bezmála 80 % obyvatel vystačit s příjmem kolem dvou dolarů denně. Většina původních obyvatel (5 % populace) dokonce vyžije s poloviční částkou. Přesto se mnozí vracejí zpět do vlasti. Ti, kteří zůstávají v zahraničí, jsou pak nepochybně rádi, že unikli nejen zničující chudobě, ale také hrozbě přírodních katastrof.

Po roce 1972 se Nikaragua těžko vzpamatovávala ze silného zemětřesení. V roce 1998 se zemí prohnal hurikán Mitch, který zabil tisíce lidí a zanechal pětinu Nikaragujců bez střechy nad hlavou. Kvůli chudobě navíc velké množství obyvatel dosud žije v polozbořených domech, které další nápor živlů nemusejí unést. V polovině dubna 2014 zasáhla Nikaraguu vlna otřesů o síle 5,1–6,7 stupně. Došlo k vyhlášení stavu nejvyšší pohotovosti a obyvatelé byli vyzváni, aby raději spali pod širým nebem.

Poslední středoamerický diktátor

Nikaragua posledních desetiletí je spojena s Danielem Ortegou, který zemi jako vůdce sandinistů ovládal v letech 1979–1990 a po dvou neúspěšných kandidaturách se v roce 2006 do čela státu vrátil. Spojence našel v socialisticky orientovaném Hugovi Chávezovi – dnes už zesnulém prezidentovi Venezuely –, přičemž se Nikaragua stala pod jeho vedením členem svazu ALBA (Bolívarovský svaz pro lid naší Ameriky), který má za cíl integraci Latinské Ameriky a Karibiku. Orientace na Kubu a další proamerické síly však není po chuti USA. Daniel Ortega se v každém případě znovunabyté moci jen tak nevzdá. V roce 2011 byl znovu zvolen do čela státu, i když podle tehdejší ústavy neměl už potřetí kandidovat. Letos ovšem Národní shromáždění schválilo konstituční změnu, díky níž se za dva roky může Ortega pokusit o další pokračování své vlády.