Myanmar: Diktatura pod pláštěm svobody

Navenek dělají čelní představitelé vlády Myanmaru velká gesta a prohlašují, že země je demokratická a jejím občanům nic nechybí. Ve skutečnosti však v tomto státě jihovýchodní Asi vládne jeden z nejtvrdších režimů světa
28.09.2013 - Marek Telička


Alt text

Nová vlajka přijatá v říjnu 2010 má podtrhnout nedávné „pokroky“ státního zřízení. Ve skutečnosti právě tato nová standarda je asi největší současnou změnou jinak stále stejného režimu

V květnu roku 1990 uspořádala barmská vláda poprvé po 30 letech svobodné volby. Zatímco vládní Strana národní jednoty v nich získala méně než 2 % míst v parlamentu, opoziční Národní demokratická liga, vedená nositelkou Nobelovy ceny Aun Schan Su Ťij obsadila 392 z celkem 489 křesel. Vojenská vláda ovšem odmítla výsledek voleb uznat a režim po mírných kosmetických změnách zůstává dodnes prakticky stejný.

Lid si „zvolil“

Důsledek poučení z výsledku voleb před dvaceti lety má aktuální hořkou příchuť. V listopadu minulého roku proběhly v Barmě (v roce 1989 změněný název Myanmar stále odmítá mnoho světových mocností i lokálních etnik uznat, my obě jména užíváme jako synonyma) po dvou desetiletích nové volby. Vojenská vláda tentokrát nenechala nic náhodě. Podle oficiálních výsledků získala vládní Strana solidarity a rozvoje, což je další z řady neustále se měnících označení stále stejné personální a ideologické náplně, plných 80 % hlasů. Námitky opozice a zahraničních pozorovatelů, kteří výsledky označili za zmanipulované, odmítla vláda jako neopodstatněné.

Pomůžeme si sami

Myanmarský režim je v současnosti pravděpodobně nejméně svobodným státním zřízením na světě. Podle odhadů Mezinárodní organizace práce, která členy vládnoucí myanmarské junty už roku 2006 žalovala u Mezinárodního trestního soudu ze zločinů proti lidskosti, je v zemi asi 800 000 lidí nasazeno na nucené práce. Neexistuje zde nezávislé soudnictví, funguje tady rozsáhlá cenzura a veřejným tajemstvím jsou navzdory vysoké nezaměstnanosti nucené práce dětí. Je známo, že armáda běžně používá sexuální násilí jako nástroj k ovládání odpůrců režimu.

Jako smutný příklad zaslepenosti vládní garnitury může sloužit postoj k vypořádávání se s následky cyklonu Nargis, který v květnu 2008 způsobil nejhorší ekologickou katastrofu v dějinách země. Přes 200 000 lidí zahynulo a asi milion obyvatel zůstalo bez střechy nad hlavou. Ve dnech bezprostředně následujících po katastrofě barmský režim záměrně blokoval mezinárodní pomoc spočívající v dodávkách jídla, léků a dalších zásob. OSN označila tento přístup za bezprecedentní.

Sankce nejsou řešením

Myanmar má bohaté přírodní zdroje. Přesto ale zůstává, po desetiletích vlády vojenského režimu, který bohatství země dokáže zhodnotit pouze ku prospěchu svých vrcholných představitelů, jednou z nejchudších zemí světa. Pro představu – příjem na hlavu v Barmě je v porovnání se sousedním Thajskem třetinový a na zdravotnictví vydává vláda Myanmaru měřeno procentem HDP nejméně ze všech států světa.

Světové mocnosti mají k vojenské vládě různé vztahy a nedokážou se shodnout ani na tom, jakým způsobem k režimu přistupovat. Některé státy, v čele s USA, Kanadou a Francií, volají po mezinárodních sankcích. Jiné země, v prvé řadě Čína, ale tvrdí, že sankce a nátlak situaci nijak nezlepší. V tom se shodnou i s mnohými odborníky na mezinárodní vztahy, kteří mají za to, že sankce by obyčejným barmským občanům přinesly víc škody než užitku. Nad barmským režimem a budoucností země tak i ve druhé dekádě 21. století visí velký otazník.

Faktum

 

Ve dnech bezprostředně následujících po katastrofě, která vzala život 200 000 lidí, barmský režim záměrně blokoval mezinárodní pomoc

 

Víte že?

Rangún nebo Yankoun?

Přejmenována nebyla jen země, ale i někdejší hlavní město. Rangún (barmsky konec války; anglicky Rangoon) byl v roce 1989 přejmenován na Yankoun (barmsky a anglicky Yangon). Je to největší město Myanmaru (1886 až 2005 byl hlavním městem). Počet obyvatel je cca 5 000 000.
Rangún leží na řece Rangún, východně od delty řeky Iravádí, asi 40 km od Andamanského moře. V listopadu roku 2005 začala vojenská junta vládnoucí v Myanmaru s přesunem vlády z Rangúnu do asi 320 kilometrů vzdáleného městečka Neipyijto.

Ve městě jsou významné stavební památky, například pozlacená pagoda Shwedagon, postavená 558 př. n. l. a obnovená po zemětřesení roku 1930, která je nejposvátnějším buddhistickým místem Myanmaru a významným poutním místem.

Stručné dějiny

Historie civilizací na území dnešní Barmy je nesmírně bohatá a sahá hluboko do starověku. Již 300 let před Kristem existovala u ústí řek Sittang a Saliveen monská kultura. Indové oblasti říkali Boží země a civilizace byla známá i Číňanům.

Mezi 1. stoletím př. n. l. a 9. stoletím existovaly na severu četné městské státy lidu Pyu. Na konci tohoto období přišli z čínského a tibetského pohraničí Bamarové (etnologicky dnešní Barmánci), kteří roku 849 založili město Pagan. Když se stal roku 1044 králem Anawrahta, lid na tomto území sjednotil a vznikla První Barmská říše. Po zlatém věku 12. století došlo k invazi Mongolů a říše se rozpadla. Většinu území ovládli Šanové, kteří přišli z oblasti dnešního Thajska. Až v 15. století se do Barmy dostal první známý Evropan – Ital Nicolo di Conti – a ještě o století později došlo k bamarskému vzkříšení . Bamarové porazili Šany a založili Druhou Barmskou říši. Ta v polovině 18. století padla pod náporem Monů podporovaných francouzskými vojsky. Monský triumf však trval jen rok. Bamarové dobyli ztracené pozice a o tři desetiletí později, roku 1785, dokonce ovládli celé barmské území.

Samostatná existence barmského státu ale neměla dlouhé trvání. Během tří Anglo-Barmských válek (1824–1826, 1852–1853, 1885) si celé území podrobili Britové a přičlenili Barmu ke své indické kolonii. Od počátku 20. století rostl barmský odpor vůči kolonizátorům, který měl za důsledek zřízení samostatné kolonie roku 1937.

Během 2. světové války dobyli Barmu Japonci, kteří byli ke konci světového konfliktu opět vytlačeni Brity. K rekolonizaci ale došlo již jen nakrátko a 4. ledna 1948 se Barma osamostatnila. Následovaly roky nepokojů, ekonomických krizí a socialistických experimentů. Protivládní demonstrace roku 1988 vyústily v násilné zásahy armády a převzetí moci vojenskou juntou, která zemi ovládá dodnes.

Lidé

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: cca 55,1 milionu (odhad 2013)
Očekávaná doba dožití: 64,52 let
Prům. počet dětí: 2,28 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 50,76 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 25,3 % děti do 15 let, 69,3 % obyv. ve věku 15 až 64 let, jen 5,4 % obyv. je starších více než 65 let; 50 % obyvatel je mladších než 26,5 roku; Obyvatelé měst: 33 %
Etnické složení: Barmánci 68 %, Šanové 9 %, Karenové 7 %, Arakanci 4 %, Monové 2 %, Indové 2 %, Číňané 3 %, Čjinové 2 %, Kačjinové 1,2 %
Náboženství: théravádový buddhismus 90 %, křesťanství 4 %, islám 4 %, animismus 1 %, ostatní 2 %; Úřední jazyk: barmština
Nezaměstnanost: cca 5,7 %
Gramotnost: 89,9 %

Politika

Typ vlády: vojenská diktatura
Samostatnost: od 4. ledna 1948 (dříve britská kolonie)
Hlava státu: prezident Thein Sein (od roku 2011); kabinet je pod dohledem vojenské junty, která v září 1988 převzala kontrolu nad státem pod jménem Státní rada pro mír a rozvoj
Volby: V listopadu 2010 proběhly v Myanmaru první volby po 20 letech (předtím pauza 30 let). Zahraničními pozorovateli byly jednoznačně vyhodnoceny jako nesvobodné.

Ekonomika

HDP na hlavu: 1 400 USD (odhad 2012)
Měna: kyat, 1 kyat = cca 0,196 Kč
Vývoz: zemní plyn, výrobky ze dřeva, luštěniny, ryby, rýže, oděvy, nefrit a jiné drahokamy
Dovoz: látky, petrochemické výrobky, hnojiva, plasty, stroje, dopravní prostředky, stavební materiály, surová nafta, potravinářské výrobky, jedlý olej
Hlavní obchodní partneři: Thajsko, Čína, Indie, Singapur, Japonsko

Geografie

Rozloha: 676 578 km2, o něco více než Francie nebo Afghánistán, asi osmkrát větší než ČR
Hranice: 5 876 km, z toho s Čínou 2 185 km, s Thajskem 1 800 km, s Indií 1 463 km, s Laosem 235 km a s Bangladéšem 193 km
Délka pobřeží: 1 930 km
Podnebí: tropické monzunové
Průměrné měsíční minimální/maximální teploty v Rangúnu (°C): leden–březen 18–22/32–36, duben–červen 24–25/30–36, červenec–září 24/29–30, říjen–prosinec 19–24/31
Průměrné měsíční srážky v Rangúnu (mm): leden–březen 5–8, duben–červen 51–480, červenec–září 390–580, říjen–prosinec 3–180
Nejnižší a nejvyšší bod: Andamanské moře 0 m / Hkakabo Razi 5 881 m

  • Zdroj fotografií
    Shutterstock

Další články v sekci