Monako: Malý stát velkých peněz

Monako je po Vatikánu druhým nejmenším samostatným státem světa. Rozlohou jej lze srovnat s velmi malou českou vesnicí, přičemž zároveň přitahuje bohaté rezidenty. A tak není divu, že jde o nejhustěji obydlenou zemi planety. Na kilometru čtverečním zde žije více než 18 tisíc lidí, což odpovídá zhruba 135násobku ve srovnání s Českou republikou. 

Nevyhnutelné spojení s Francií 

Monako je sice samostatným státem, ovšem po mnoha stránkách zůstává spjato se svým geografickým sousedem – Francií. Například státního ministra, který stojí v čele rady vlády a po knížeti je nejvyšším představitelem země, jmenuje monarcha z tříčlenného seznamu předkládaného francouzskou vládou. Do roku 2002 dokonce nebylo možné vybrat kandidáta jiné než francouzské národnosti. Současným státním ministrem se nicméně opět stal Francouz (a nikoliv Monačan).

Země galského kohouta rovněž zajišťuje obranu Monaka, jež nemá žádné námořnictvo ani vzdušné síly. Na druhou stranu disponuje velmi početným policejním aparátem (více než 500 policistů zhruba na 36 tisíc lidí) i malou vojenskou jednotkou, jejímž úkolem je ostraha knížecího paláce. Monako sice nevstoupilo do EU, přesto ho s ní pojí úzká vazba: od roku 1999 používá euro (dříve frank) a s Francií tvoří celní unii. 

Zobrazit na mapě Googlu

Nejdražší bydlení na světě 

Ačkoliv je Monako malou zemí, jeho rozloha se občas mění: již několikrát se totiž rozšířila v důsledku zavážení částí pobřeží a zabírání mořského území. S mořem souvisí i jediný přírodní zdroj státu, ryby. Monako nemá ani žádné zemědělství – vše se dováží. Může si ovšem podobnou neproduktivní pozici dovolit: jeho ekonomiku totiž pohání bankovnictví, a výhodný daňový režim, který přitahuje boháče z celého světa. 

Díky tomu vykazuje stát jedno z nejvyšších HDP na hlavu, a v některých letech se dokonce dostává na úplně první pozici. Nikde jinde nežije tolik milionářů a miliardářů na počet obyvatel jako právě tady. Monako má také nulovou nezaměstnanost a za prací sem navíc každý den přijíždí bezmála 50 tisíc lidí z Itálie a Francie. Několik let po sobě zde byly k mání i vůbec nejdražší nemovitosti na světě: v roce 2012 stál čtvereční metr obytné plochy asi 58 tisíc dolarů, tedy zhruba 1,15 milionu korun. 

Daňový ráj pod dozorem 

Klíč k ekonomické úspěšnosti spočívá v pověsti daňového ráje. Ti, kdo mají v zemi trvalý pobyt, nemusejí platit daň z příjmu, což působí na mnohé lidi s vysokými příjmy jako magnet. Za svůj domov si proto Monako zvolili nejen obchodníci, ale například také hvězdy sportovního světa – zejména tenisté a piloti F1.

V očích mezinárodních finančních institucí ovšem stát tak pozitivní obraz nemá. Jeho daňová politika je už dlouho trnem v očích Francie, která monackou vládu dokonce obvinila, že na své půdě toleruje praní špinavých peněz. Knížectví zmíněné obvinění rozhodně popírá. Faktem však je, že jej Mezinárodní měnový fond v roce 2003 označil jako daňový ráj, načež ho Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) zařadila na seznam nespolupracujících daňových rájů. A tam Monako zůstalo až do roku 2009.