Moldavsko: V kleštích chudoby

Na začátku roku 1992 přešlo Moldavsko na tržní ekonomiku. V roce 1993 zde byla zavedena nová národní měna leu, která nahradila dočasné kupony. Liberalizace cen přinesla prudkou inflaci a mezi roky 1992 a 2001 byl stát ve vážné ekonomické krizi. Životní úroveň velké části populace se v tomto období dostala pod hranici chudoby.

Na poslední příčce

Po velkém ekonomickém propadu přišel první obrat k lepšímu teprve v roce 2001 a až do roku 2008 moldavská ekonomika stabilně rostla tempem 5 až 10 % ročně. Přes tento zlom se v posledním desetiletí nepodařilo snížit ekonomickou nestabilitu země. Ta je po velkém propadu, razantních společenských změnách a nutnosti zcela přeorientovat energetické toky jednou z nejzranitelnějších zemí Evropy.

V roce 2005 dosahovalo moldavské HDP na osobu pouhých 2 100 USD, což nebyla ani čtvrtina tehdejšího světového průměru. Moldavsko je v tomto ukazateli dodnes i zdaleka nejchudší zemí regionu. Před sedmi lety měla pětina populace příjmy pod úrovní absolutní chudoby (méně než 2,15 USD/den) a dnes není situace o mnoho lepší. Moldavsko zůstává nejchudší zemí Evropy.

Zobrazit na mapě Googlu

Nad vodou díky emigrantům

Logickým důsledkem špatného stavu ekonomiky byla už od první poloviny 90. let 20. století masová emigrace. Informační a bezpečnostní služba Moldavska odhaduje, že v současnosti pracuje v zahraničí 600 000 až 1 milion Moldavanů, což je bezmála čtvrtina populace. Většina je zaměstnána ilegálně a jen asi 80 000 z nich se může prokázat platným pracovním povolením.

Velká část „ekonomických utečenců“ pracuje v Rusku, dalšími oblíbenými destinacemi jsou Itálie, Ukrajina, Rumunsko, Portugalsko, Španělsko, Řecko, Turecko a Izrael. Ačkoli neexistují žádné oficiální statistiky, odborníci odhadují, že v Rusku si našlo práci 200 000 Moldavanů a v Itálii zhruba stejný počet. Do Turecka odchází zejména menšinoví Gagauzové – národ turkického původu, jehož příslušníci mají v Turecku dveře pootevřenější než jinde.

Díky finančním tokům od emigrantů se země ještě drží nad vodou. Vždyť příjmy z tohoto zdroje dosahují 38 % HDP, což je druhá nejvyšší míra na světě. Třetina domácností je fakticky závislá na penězích, které jim pošlou příbuzní z ciziny.

Drogy a obchod s lidmi

Dalším doprovodným jevem moldavské chudoby je kriminalita, která po rozpadu SSSR stejně jako v ostatních postsovětských republikách prudce vzrostla. Vláda se zprvu snažila, aby tento jev nevešel v obecnou známost. Například v roce 1995 v prohlášení tvrdila, že zločinnost oproti předchozímu roku vzrostla jen o 29 %. Přitom ale v oficiálních statistikách byly například rozlišovány vozy „ukradené“ a „ty, po nichž se pátrá“. Druhé jmenované byly několikanásobně početnější, ale do statistik zločinnosti nebyly zahrnuty. V zemi pochopitelně dochází i k závažnějším zločinům. Pěstuje se zde opium a marihuana, jehož cenu NATO odhaduje na 200 milionů až 250 milionů dolarů ročně. Navíc je stát tranzitním bodem při pašování drog do západní Evropy.

Dalším neméně závažným kriminálním jevem je v Moldavsku obchod s bílým masem. Ve zprávě Ministerstva zahraničí Spojených států amerických z roku 2006 se uvádí, že Moldavsko je zdrojem, z nějž jsou do zahraničí ve velkém unášeny ženy a děti za účelem nedobrovolné prostituce. Muži (i děti) jsou zase unášeni na nucenou práci. Podle některých odhadů bylo mezi roky 1991 a 2008 ze země propašováno kolem 400 000 žen!