Mikronésie: Zapomenutý ostrovní ráj
Symbolika vlajky Federativních států Mikronésie je zřejmá. Modrá barva představuje Tichý oceán a každá z hvězd zastupuje jeden ze čtyř států Chuuk, Pohnpei, Kosrae a Yap.
Federativní státy Mikronésie sdružují zhruba šest stovek ostrovů ve čtyřech státech. Každý stát federace má svoji vlastní kulturu a tradici, ale zároveň jsou mezi nimi několik století staré ekonomické a kulturní vazby. Na všech ostrovech je například důležitá tradice širší rodiny a klanového systému.
Obrana v rukou USA
Formálně nezávislé státy Mikronésie podepsaly roku 1986 s USA Dohodu o volném přidružení, podle níž na sebe americká vláda vzala plnou odpovědnost za obranu tohoto prostoru. Rovněž zde získala právo vytvářet vojenské základny a zabraňovat jiným státům v přístupu do regionu. Mikronésie se navíc řídí podle USA v otázkách zahraniční politiky. Čtyři federativní státy (Chuuk, Pohnpei, Kosrae a Yap) na oplátku získaly částku v průměrné výši sto milionů dolarů ročně. K tomu mají občané Mikronésie právo žít a pracovat ve Spojených státech amerických. Dohoda o volném přidružení byla v roce 2004 obnovena a vypršet má v roce 2024.
Peníze na horší časy
Ekonomická aktivita obyvatel Mikronésie se omezuje na zemědělskou činnost pro vlastní potřebu a na rybaření. Na ostrovech je jen málo nerostných ložisek a turistika přispívá do státního rozpočtu nepatrně. Bez prostředků, které vláda dostává z amerického rozpočtu, by federace zřejmě fungovala jen velmi složitě. Dvacetiletá smlouva, na jejímž základě mají USA poskytnout Mikronésii přes dvě miliardy dolarů, myslí proto i na pozdější období. Bohužel ale nerozvíjí současné možnosti, ale spokojí se s prostým odkládáním části přijatých peněz do státních fondů. Ty budou použity poté, co dohoda vyprší.
Dálka jako limit
Přestože početnost mikronéské populace nepřesahuje množství obyvatel okresního města a finanční zdroje, přicházející nejen z USA, ale také z Japonska a dalších států, nejsou malé, panuje v zemi relativně vysoká nezaměstnanost (kolem 20 %). To je způsobeno nejen nedostatkem pracovních příležitostí, ale také přílivem filipínských přistěhovalců.
Společnost je velmi výrazně rozdělena na chudé a bohaté, přičemž vrstva majetných je prakticky totožná s těmi, kteří se dostanou k penězům z USA. Mnozí Mikronésané žijí bez přístupu k elektřině nebo tekoucí vodě. Obojího je v zemi nedostatek a občas je nutné dodávky regulovat. Do budoucna největší výzva pro Mikronésii spočívá ve snaze najít způsob, jak odstranit závislost na zahraniční pomoci. Určitou možnost nabízejí nádherné ostrovní pláže a nesčetné lokality vhodné k potápění. Velkou překážkou k využití tohoto potenciálu je nedostatek dopravní infrastruktury a velká odlehlost jednotlivých ostrovů.
Stručné dějiny
Předkové dnešních Mikronésanů se na souostroví Karolíny usadili před zhruba čtyřmi tisíci let. Nejprve decentralizovaný náčelnický systém se postupně přetvořil v ekonomicky a nábožensky soustředěnou říši s centrem na ostrově Yap.
Z ruky do ruky
Zhruba mezi lety 500–1500 n. l. představovala nejvýraznější moc v regionu dynastie Saudeleurovců, která sjednotila asi 25 000 tehdejších obyvatel ostrova Pohnpei. Než se centralizovaný systém rozpadl, byla politickým a obřadním střediskem dynastie oblast Nan Madol východně od Pohnpei, které se někdy říká „Benátky Tichomoří“. První Evropané se na Karolínské ostrovy doplavili v 16. století. Nejprve Portugalci, kteří hledali indonéské „ostrovy koření“, a po nich Španělé. Ti ostrovy přičlenili ke Španělské Východní Indii a v 19. století zde zřídili množství základen a katolických misií. V roce 1899 Španělsko prodalo ostrovy Německu. Po 1. světové válce pak mandát Společnosti národů přiřknul správu nad nimi Japonsku.
Postup k samostatnosti
Během 2. světové války byla značná část japonské flotily umístěna v laguně Truk (Chuuk) v centrální části souostroví. Během významné Operace Hailstone v únoru 1944 bylo mnoho ze zdejších japonských lodí a letadel zničeno. Po válce převzaly správu nad regionem USA pod patronátem OSN. V květnu 1979 podepsali zástupci čtyř teritorií této oblasti novou ústavu, podle níž se spojily ve Federativní státy Mikronésie (FSM). Palau, Marshallovy ostrovy a Severní Mariany se rozhodly zůstat stranou. FSM podepsaly s USA Dohodu o volném přidružení, která vstoupila v platnost 3. listopadu 1986. Teprve k tomuto datu Mikronésie přestala být spravovanou oblastí a formálně získala samostatnost.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: přibližně 105 500, zhruba stejně jako Liberec nebo Olomouc; očekávaná doba dožití: 72,35 let; prům. počet dětí: 2,55 na jednu ženu; kojenecká úmrtnost: 21,93 z 1 000 živě narozených; věková struktura: 31,9 % děti do 15 let, 3,2 % obyv. starších než 65 let, polovina obyvatel mladších než 23,8 let; městské obyvatelstvo: 22,6 %; etnické složení: převážně Mikronésané – etnika Chuukese/ Mortlockese 49,3 %, Pohnpei 29,8 %, Kosrae 6,3 %, Yap 5,7 %, lidé z vnějších ostrovů Yap 5,1 % – Polynésané 1,6 %, Asiati 1,4 %, ostatní 0,8 %; náboženství: katolíci 54,7 %, protestanti 41,1 %, Mormoni 1,5 %, ostatní 1,9 %, bez vyznání 0,7 %, nespecifikováno 0,1 %; jazyky: oficiálním jazykem je angličtina, španělština, domorodé jazyky jednotlivých ostrovů; obyvatelstvo pod hranicí chudoby: 26,7 %; gramotnost: 89 %.
Politika
Typ vlády: federativní republika prezidentského typu; samostatnost: od 3. listopadu 1986 (předtím správa USA pod patronátem OSN); hlava státu: prezident H. E. Emanuel Mori (od 11. května 2007, znovu zvolen 11. května 2011), prezident je také předsedou vlády, viceprezident Alik L. Alik (stejná data zvolení); volby: prezident a viceprezident jsou voleni kongresem ze čtyř senátorů na čtyřleté funkční období.
Ekonomika
HDP na hlavu: 7 300 USD (odhad 2013), zhruba stejně jako Irák, Bhútán nebo Ukrajina (ČR: 26 300 USD), měna: používá se zde výhradně americký dolar.
Geografie
Rozloha: 702 km2, tedy zhruba stejně jako Singapur nebo Bahrajn; délka pobřeží: 6 112 km; charakter území: ostrovy jsou geologicky různorodé – od hornatých ostrovů po korálové atoly; na ostrovech Pohnpei, Kosrae a Chuuk jsou vulkány; podnebí: tropické – v průběhu celého roku intenzivní deště, zejména na východních ostrovech; poloha v jižní části tajfunového pásu; min. noční / max. denní teploty (°C) v Palikiru (hlavní město na ostrově Pohnpei): celoročně velmi stabilní 23–24/30–31; nejnižší a nejvyšší bod: Tichý oceán 0 m / Dolohmwar (Totolom) 791 m
-
Zdroj fotografiíShutterstock