Lotyšsko: Pečlivě střežená svoboda
Odkaz na podobu lotyšské vlajky ze 13. století byl objeven až v 19. století a národní vlajkou Lotyšska se stala v listopadu 1918. Po anexi Sovětským svazem po roce 1940 se stala ilegálním symbolem
Poté, co se Lotyšsku na začátku 90. let 20. století znovu podařilo získat samostatnost, čekal jej úkol vypořádat se s dědictvím minulosti. Sovětský svaz Lotyšům tuto úlohu příliš neusnadňoval a ještě na začátku roku 1991 se jeho ozbrojené síly neúspěšně snažily uzurpovat vládu v Rize. Během doby přerodu si centrální sovětská vláda podržela mnohé oficiální úřady a teprve v roce 1994 došlo k definitivnímu odsunu okupačních vojsk.
Připraveni na nejhorší
Lotyšsko už s Ruskem oficiálně uzavřelo všechny sporné otázky. Tou poslední zřejmě bylo v roce 2007 podepsání smlouvy, která stanovuje hranici mezi oběma státy. Sousedství s mocným východním sousedem, s nímž má země tak špatné historické zkušenosti, ovšem přimělo lotyšskou vládu k výrazné orientaci směrem na západ. Získání členství v NATO a Evropské unii se stalo prvořadými cíli a země obou dosáhla v roce 2004.
Společně s Litvou a Estonskem vytvořilo Lotyšsko pěchotní prapor „Baltbat“ a námořní flotilu „Baltron“, které nejen mají za úkol obranu vlastního území, ale účastní se i mezinárodních mírových operací. Vlastní obranný systém Lotyšska je postaven na švédsko-finském modelu, který kombinuje malou profesionální armádu a domobranu. Lotyšsko pouze není schopno zajistit obranu svého vzdušného prostoru a v tom vypomáhají čtyři stíhačky NATO pokrývající celé Pobaltí.
Opatrně s občanstvím
V referendu roku 1991 se tři čtvrtiny obyvatel vyjádřily pro samostatnost, a to včetně mnoha etnických Rusů. Vzhledem k tomu, že obyvatelé ruského původu tvoří téměř 30 % populace Lotyšska, je ale jasné, že mnoho z nich bylo naopak proti „odtržení“. Kvůli tomuto postoji a s ohledem na dvě století trvající (s pauzou mezi roky 1918 a 1940) ruskou nadvládu se nová lotyšská vláda postavila velmi opatrně k otázce občanství nově vzniklého státního útvaru.
Občanství nebylo automaticky prodlouženo těm, kdo se na území Lotyšska usadili v průběhu ruské okupace, ani jejich dětem. Většině z těchto lidí však bylo během posledních let uděleno a děti, které se etnickým Rusům narodily po opětovném vyhlášení samostatnosti, se občany Lotyšska stávají automaticky.
Nešťastní Lotyši
Lotyši si zkrátka svoji nově nabytou svobodu pečlivě střeží a není divu, že se s mírným podezřením dívají i do vlastních řad. Kromě asi 660 000 Rusů žijí v zemi ještě početné menšiny Bělorusů, Ukrajinců, Poláků a Litevců. V některých větších městech, jako je třeba hlavní město Riga, Daugavpils nebo Rezekne, jiné národnosti dokonce Lotyše početně přečíslují. Zatímco ještě v roce 1935 tvořili Lotyši 77 % obyvatelstva, po druhé světové válce, sovětských čistkách a dlouhých letech okupace jejich podíl klesl na 52 % v roce 1989 a dnes stále netvoří ani 60 % populace.
S ohledem na tyto údaje není divu, že si ve své zemi připadají tak trochu jako cizinci. Bez ohledu na nedávný výrazný ekonomický růst zůstává Lotyšsko jednou z nejchudších zemí Evropy a podle nedávných průzkumů prý jeho obyvatelé k nejméně šťastným lidem světa.
Více než čtvrtina obyvatel Lotyšska nestála v roce 1991 o obnovení samostatnosti. Většinou však šlo o etnické Rusy
Víte že?
Proč Latvija?
Lotyšský tvar názvu země Latvija se Čechům někdy plete se jménem Litvy. Vznikl z názvu starobylého baltského (indoevropského) kmene Latgalů (lotyšsky Latgali), z něhož vzniklo etnické jádro lotyšského národa.
Stručné dějiny
Území dnešního Lotyšska bylo osídleno zhruba od roku 9 000 př. n. l., když se u Baltského moře usadily indoevropské kmeny Baltů. Nehostinnost a neúrodnost kraje byly příčinami, že v průběhu prvního tisíciletí našeho letopočtu získal zdejší lid pověst tvrdých bojovníků. Pohanští válečníci nedali spát Řádu mečových bratří a Řádu německých rytířů, kteří zde ve 13. století vytvořili silný Řádový stát, který kromě křesťanství přinesl i západní civilizaci a hospodářský rozkvět.
V 16. století byla německá dominance v oblasti ohrožena jinými mocnostmi. Na území státu se vytvořila protestantská vévodství Prusko a Kuronsko-Livonsko, zbytek si mezi sebe rozdělili Poláci, Litevci, Švédové a Rusi. V Livonsku, které bylo historickým základem budoucího Lotyšska, v průběhu let usilovali o vládu Litevci, Poláci a Švédové. Nejpodstatnější změna však proběhla v roce 1795, kdy vévoda Petr Biron odstoupil území za úplatu carevně Kateřině. Lotyšsko se tak až do roku 1918 dostalo pod vliv Ruska, které se intenzivně snažilo o potlačení národní identity.
Na konci 1. světové války vznikly na území bývalých baltských gubernií suverénní republiky Lotyšsko, Litva a Estonsko. Konec pozvolnému, ale slibnému vývoji učinila dohoda mezi SSSR a Německem v roce 1939, která pobaltské země přisoudila do zájmové sféry SSSR. V roce 1940 bylo území obsazeno a proti obyvatelstvu byly uplatňovány kruté represe. Když Německo napadlo SSSR, byli Němci (ne nadlouho) často vítáni jako osvoboditelé. V roce 1944 vyhnala Rudá armáda Němce zpět na západ a ze strany Sovětů vůči „neloajálnímu obyvatelstvu“ opět následovaly popravy, věznění a deportace. Teprve rok 1991 znamenal pro Lotyše probuzení z temnoty a definitivní osvobození z cizí nadvlády.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: cca 2 067 877 (podle sčítání lidu v r. 2011)
Očekávaná doba dožití: 72,15 let
Prům. počet dětí: 1,3 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 8,77 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 13,3 % děti do 15 let, 69,6 % obyv. ve věku 15 až 64 let, 17 % obyv. starších než 65 let;
Etnické složení: 57,7 % Lotyši, 29,6 % Rusové, 4,1 % Bělorusové, 2,7 % Ukrajinci, 2,5 % Poláci, 1,4 % Litevci, 2 % ostatní
Úřední jazyk: lotyština, hojně se používá i ruština
Náboženství: 19,6 % luteráni, 15,3 % pravoslavní, 1 % ostatní křesťané, 0,4 % jiná náboženství, 63,7 % neurčeno
Nezaměstnanost: necelých 15 % (odhad 2013)
Gramotnost: 99,7 %
Politika
Typ vlády: parlamentní demokracie
Nezávislost: od 18. listopadu 1918 (předtím součást Sovětského Ruska), 4. května 1990 bylo vyhlášeno obnovení nezávislosti a od 21. srpna 1991 došlo ke skutečnému odloučení od Sovětského svazu
Hlava státu: prezident Andris Berzins (od června 2011); šéf vlády: premiér Valdis Dombrovskis (od 12. března 2009)
Volby: vláda tvořena vedoucím představitelem vítězné strany parlamentních voleb a schválena parlamentem; prezident volen parlamentem na čtyřleté období (možnost opakované volby v následujícím termínu). Poslední volby se uskutečnily v roce 2011, další budou roku 2015.
Ekonomika
Lotyšsko zaznamenalo mezi lety 2006–7 více než 10% růst, v roce 2008 se však dostalo do výrazné recese. Deficit běžného účtu a inflace zůstávají hlavními ekonomickými problémy země.
HDP na hlavu: cca 17 300 USD (odhad 2008), méně než Chorvatsko, zhruba stejně jako Polsko
Měna: lat (LVL); 1 USD = cca 0,5 latu; 1 lat = cca 37 Kč
Vývoz: dřevo a výrobky ze dřeva, stroje a zařízení, kovy, textil, potraviny
Dovoz: stroje a zařízení, chemikálie, paliva, automobily
Geografie
Rozloha: 64 589 km2, menší než Srí Lanka, větší než Chorvatsko
Délka hranic: 1 382 km, z toho 576 km s Litvou, 343 km s Estonskem, 292 km s Ruskem a 171 km s Běloruskem
Délka pobřeží: 498 km
Podnebí: Přímořské, vlhké mírné zimy. Nejlepší dobou pro návštěvu je období mezi květnem a zářím.
Teploty: min/max v Rize (° C): prosinec-únor -10/-2, březen-květen -7/16, červen-září 8/22, září-listopad -1/11
Srážky: měsíční průměrné v Rize (mm): leden-duben 30, květen-červenc 48, srpen-listopad 62, prosinec 47
Nejnižší a nejvyšší bod: Baltské moře 0 m / Galzina Kalns 312 m
-
Zdroj fotografiíShutterstock, emediawire.com