Kuba: Realita ostrova svobody

Kuba byla od začátku 20. století ekonomicky i kulturně úzce svázána se Spojenými státy. Tento vztah se v několika posledních desetiletích zásadně změnil. Výmluvná jsou konkrétní čísla vývozu a dovozu. Například v roce 2005 Kuba vyvezla suroviny a zboží za 2,4 miliardy dolarů. Hlavními vývozními partnery bylo Nizozemsko, Kanada, Čína, Bermudy a Španělsko; dováží se především z Venezuely a Číny, ale také Kanady, Německa a Španělska. Ani v jednom směru výměny zboží a surovin nemají Spojené státy přes svou geografickou dostupnost a velký potenciál významnější podíl.

Od roku 1961, kdy byla Kuba prohlášena za socialistickou republiku, přikročila vláda USA k mnoha represivním krokům proti Castrovu režimu. Američané tvrdí, že Kuba nedosahuje minimálních demokratických standardů, čemuž tamní vláda a její spojenci oponují a tvrdí, že USA v přístupu ke karibskému státu uplatňují dvojí metr. Podívejme se konkrétněji, jak to s demokracií a lidskými právy na Kubě vypadá.

Slova obhájců lidských práv

Kubánská vláda byla v posledních desetiletích obviněna z mnoha zločinů proti lidskosti. Organizace zabývající se bojem za ochranu lidských práv (Amnesty International, Human Rights Watch) mluví o zaujatých soudních procesech, svévolném věznění, mučení a bez soudu vykonávaných popravách. Neuvěznění disidenti si stěžují na týrání a obtěžování ze strany policie.

Human Rights Watch se domnívá, že skutečný počet politických vězňů je mnohem vyšší než čísla, o kterých se běžně hovoří. Nejen političtí vězňové jsou drženi v drsných podmínkách, které ignorují lidská práva.

Zobrazit na mapě Googlu

Vlastizrádci roku 2003

Jako nejkřiklavější případ dokumentující postupy diktátorského režimu, jsou uváděna zatýkání v březnu 2003. V nejtvrdším procesu několika posledních let byli poklidní aktivisté obžalováni z „neúcty“ k Revoluci, „zrady“ a „předávání informací nepříteli“. Celkem 75 členů opozice tak bylo odsouzeno k vězení na dobu až 28 let.

Za posledních pět let poslali obhájci lidských práv kubánské vládě tisíce žádostí o propuštění uvězněných. V roce 2007, při příležitosti čtvrtého výročí procesů, oslovily organizace ochraňující lidská práva s žádostí o propuštění politických vězňů adresně tehdy prozatímního vůdce Raúla Castra. Žádost dosud nenašla odezvu a téměř 60 aktivistů stále zůstává za mřížemi, někteří z nich ve velmi špatném zdravotní stavu.

Nepřátelé „Revoluce

Stejně jako Kubánci nemají možnost udělat si objektivní obrázek o vnějším světě, nemá vnější svět příliš podrobných a především spolehlivých informací o dění na Kubě. Takto popsal situaci na ostrově novinář Stuart Hamilton: „Nezávislé informační agentury jsou zakázány a žurnalisté, kteří o událostech informují jinak než podle oficiálně schválené linie prezentované ve státním deníku Granma, hazardují se svou kariérou a životem. V důsledku toho jsou protivládní články publikovány pouze v zahraničních médiích, kam se dostávají prostřednictvím mezinárodních telefonátů. Centrem anti-castrovské publicity je floridské Miami.“

Postoj kubánské vlády k cenzuře popisuje z Kuby vypovězený korespondent BBC Stephen Gibbs takto: „Kubánští představitelé překvapivě nemají snahu své konání omlouvat. Ospravedlňují cenzuru tvrzením, že Kuba je v nevyhlášené válce s nestoudnou americkou administrativou, která je odhodlána podrýt kubánskou revoluci.“

Zůstane to v rodině

Kuba je už bezmála 50 let spojována se jménem Fidela Castra, jednoho z nejdéle vládnoucích světových diktátorů. Už od začátku 60. let 20. století prorokovali američtí prezidenti počínaje J. F. Kennedym brzký konec Fidelovy vlády, ale ten se dostavil až s blížícími se Castrovými osmdesátinami. Na konci července roku 2006 předal Castro povinnosti prezidenta Rady státu, prezidenta Rady ministrů, prvního tajemníka Kubánské komunistické strany a post velitele ozbrojených sil svému bratrovi a prvnímu viceprezidentovi Raúlu Castrovi.

Přesun povinností byl zpočátku označován za dočasné opatření, které bude odvoláno, jakmile se otec revoluce zotaví po chirurgickém zákroku, jenž měl zastavit „akutní střevní krizi s trvalým krvácením“. Na konci roku 2006 se objevily spekulace, že Fidel má rakovinu žaludku, ale v lednu 2007 byl v evidentně lepším stavu schopen absolvovat setkání s venezuelským prezidentem Hugo Chávezem. Pět dní před volbami v únoru 2008 se Castro vzdal aspirace znovu kandidovat a 24. února 2008 se novým kubánským prezidentem stal Raúl Castro.  Prozatím se zdá, že z dřívějšího politického kurzu svého bratra nehodlá výrazně uhnout.