Kostarika: Nejzelenější země planety

Kostarika je jedinou zemí Latinské Ameriky, která je řazena na seznam dvaadvaceti vyspělých světových demokracií. Jde o jeden z mnoha primátů, kterými se tato země pyšní, a to nejen v rámci třetího světa
11.05.2013 - Marek Telička


Alt text

Barvy na vlajce Kostariky představují modré nebe a ideály (modrá), jasné myšlenky, štěstí a moudrost (bílá) a vřelé srdce Kostaričanů (červená)

Kostarika je neobvyklá země. Mimo jiné o tom svědčí skutečnost, že na základě ústavní změny zde byla již v roce 1949 rozpuštěna armáda. Stát díky tomu patří mezi pár zemí světa, které nemají vůbec žádné vojenské síly a je z nich jednoznačně největší a nejlidnatější (dalšími zeměmi tohoto seznamu jsou například Grenada, Lichtenštejnsko či Vatikán). Jedinou ozbrojenou složkou státního aparátu jsou místní policisté.

Armáda učitelů a prokletá inflace

Když byla před více než 60 lety zrušena kostarická armáda, bylo řečeno, že ji nahradí „armáda učitelů“ a dá se říct, že se tohoto cíle podařilo dosáhnout. Základní a střední školy jsou prakticky všude a všeobecné bezplatné vzdělání až do zakončení středoškolského studia je zakotveno v ústavě. Díky tomu téměř 95% kostarické populace dokáže číst a psát, což je v rámci latinskoamerických zemí vysoké číslo.

Vzdělaná populace je klíčem k ekonomické prosperitě. Úspěšnosti zdejšího podnikání velmi svědčí i blízkost amerického trhu, který je navíc ve stejné časové zóně, a přímé lodní spojení do Evropy a Asie. Vláda poskytuje společnostem ochotným v Kostarice investovat daňové výhody, takže i toho důvodu tady mají továrny například Intel, GlaxoSmithKline nebo Procter & Gamble. Klenotem kostarického zemědělství je káva, která má pověst jedné z nejkvalitnějších na světě.

Achillovou patou kostarické ekonomiky je dlouhodobě vysoká inflace. Vláda se v říjnu 2006 dokonce pokusila s tímto jevem vypořádat zavedením komplikovaného kurzového systému. Ten měl centrální kostarické bance umožnit s kurzy více pracovat a odradit lidi od používání dolarů a k větší orientaci na kostarickou měnu colón. Do srpna 2009 ovšem colón i tak ztratil v porovnání s rokem 2006 plných 86 % své hodnoty.

Napořád i na dovolenou

Je pochopitelné, že Kostarika je cílovou zemí mnoha emigrantů, kteří přicházejí především z Kolumbie a Nikaraguy. Zejména druzí jmenovaní sem přijíždějí i na sezónní práce a opět se vracejí domů. Dnes v zemi žije odhadem půl milionu Nikaragujců, což je celá jedna devítina celkové populace. V dřívějších desetiletích země přijímala i mnoho uprchlíků ze zemí postižených válkou a nesvobodou. V 70. a 80. let minulého století získalo na základě pronásledování právo ke stálému pobytu mnoho dřívějších občanů Chile, Argentiny nebo El Salvadoru.

Do Kostariky ovšem nesměřují jen imigranti, ale také turisté z celého světa. Například v roce 2008 se krásám země obdivovaly dva miliony návštěvníků. Více než třetina z nich pocházela z USA a pětina ze sousední Nikaraguy. Evropané a Kanaďané věnovali Kostarice také výraznou pozornost a v průměru zde každý turista utratil přes tisíc dolarů. Turistika je zdrojem skoro desetiny kostarických příjmů a zaměstnává bezmála sedminu populace.

Kde se daří životu

Proč do Kostariky jezdí více zahraničních návštěvníků než do kterékoli latinskoamerické země? Určitě proto, že jde o zemi s velkým přírodním bohatstvím. Ze všech rostlinných a živočišných druhů se 4,5 % vyskytují právě zde! Z více než 12 000 známých rostlinných druhů Kostariky žije plných 950 pouze tady. Na území státu má domov skoro 450 druhů obojživelníků a plazů, 840 druhů ptáků, 230 druhů savců nebo 180 druhů sladkovodních ryb. Mnohé z nich nežijí jinde než právě zde a mnohé z nich jsou také ohrožené. Ani kostarické přírodě se totiž nevyhnula lidmi způsobená deforestace. Kácení lesů pokračuje podle známých údajů tempem 8 100 hektarů ročně. Příčinou je v prvé řadě snaha získat volnou půdu pro pěstování dobytka.

Přesto je Kostarika příkladem země, která i v oblasti ekologie nemyslí jen na krátkodobý užitek. Jako jedna z mála zemí světa splňuje všechna kritéria udržitelného rozvoje stanovená v rámci Rozvojového programu OSN. V žebříčku zemí, které nejlépe zacházejí se životním prostředím, je třetí na světě za Islandem a Švýcarskem. V roce 2007 vláda schválila plán, který má do roku 2030 zaručit využití výhradně obnovitelné energie. Už v roce 2010 vyráběla Kostarika 90 % elektřiny pouze z obnovitelných zdrojů.

Faktum

 

Klenotem země je káva, která se považuje za jednu z nejlepších na světě

Víte, že?

Nemocnice plné Američanů

Mezi kostarické úspěchy bezesporu patří i stav zdejšího zdravotnictví. Místní systém má dokonce lepší hodnocení než zdravotnictví USA – navzdory tomu, že země má nesrovnatelně nižší HDP. Před rokem 1940 se o zdravotnickou oblast staraly pouze vládní nemocnice a charity. Roku 1941 byl vytvořen Systém sociálního zabezpečení (SSZ), který poskytuje všeobecnou zdravotní péči všem pracujícím Kostaričanům. V roce 1973 pod SSZ přešlo všech 29 státních nemocnic a rovněž byl spuštěn program zdravotní péče na venkově. Kolem roku 2000 pokrývalo zdravotní pojištění potřeby 82 % kostarické populace.
Kostarika se v důsledku kvality zdravotnictví stala cílovou zemí nemocniční turistiky. Například v roce 2006 zde bylo ošetřeno 150 000 cizinců, z nichž většinou šlo o Američany. Pro ty jsou zdejší nemocnice zvlášť lákavé díky kvalitě, dostupnosti a nízkým cenám.

Stručné dějiny

Na území Kostariky žili lidé už před více než 10 000 lety, ale zdá se, že v předkolumbovské době šlo o nevýznamnou a málo obydlenou oblast.

Když do dnešního přístavu Limón připlul 18. září 1502 Kolumbus na své poslední výpravě, žilo v Kostarice kolem 20 000 lidí. Kolumbus byl oslněn zlatými ozdobami tamních indiánů tak, že zemi pojmenoval Costa Rica, tedy „Bohaté pobřeží“. Pokusy lokalitu kolonizovat ale dalších 60 let selhávaly kvůli odporu původních obyvatel. Ti nakonec podlehli chorobám zavlečených Evropany a španělské početní převaze. Chudá kolonie ale byla pro španělské vládce, kteří tuto část světa ovládali z Guatemaly, nezajímavá a čas se tady prakticky zastavil. Až na konci 18. století se region začal rozvíjet díky pěstování a vývozu pšenice a tabáku. V roce 1821 se Kostarika připojila k dalším zemím Střední Ameriky v prohlášení nezávislosti na Španělsku. Po krátké občanské válce roku 1823 se země nakrátko stala součástí Středoamerické konfederace.

V prvních desetiletích nezávislosti bylo velmi významné odražení snah Spojených států amerických, které chtěly připojit Střední Ameriku k USA. Politický neklid první poloviny 19. století se přerodil v relativní prosperitu, kdy byla za diktátorské vlády generála Guardíi (1870–1882) mimo jiné postavena transatlantická železnice. Země poté plně přešla k demokracii.

Důležitými postavami 20. století byli pro Kostariku Rafael Calderón Guardia, tvůrce pozemkové reformy a mnoha sociálních změn a po něm Jose María Figueres Ferrer zvaný Don Pepe. Období jeho politické vlády dalo Kostarice pověst ostrůvku demokracie v politicky nestabilním regionu. Další kostarický prezident Oscar Arias Sanchez se zasloužil o mírový proces, díky němuž pět středoamerických prezidentů podepsalo roku 1987 v Guatemala City mírový plán.

Lidé

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: cca 4 576 562, prakticky stejně jako Chorvatsko nebo Irsko
Očekávaná doba dožití: 77,72 let
Prům. počet dětí: 1,93 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 9,45 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 24,6 % děti do 15 let, 6,4 % obyv. starších než 65 let; polovina obyvatel mladších než 28,8 let
Městské obyvatelstvo: 64 %
Etnické složení: běloši (včetně míšenců) 94 %, černoši 3 %, indiáni 1 %, Číňané 1 %, ostatní 1 %
Náboženství: katolíci 76,3 %, evangelíci 13,7 %, ostatní protestanti 0,7 %, svědkové Jehovovi 1,3 %, ostatní 4,8 %, bez vyznání 3,2 %
Jazyky: španělština, druhým jazykem je angličtina
Obyvatelstvo žijící pod hranicí chudoby: cca 16 %
Gramotnost: 94,9 %

Politika

Typ vlády: republika
Samostatnost: 15. září 1821 (dříve kolonie Španělska)
Hlava státu: prezidentka Laura Chinchilla Mirandová (od 8. května 2010), první viceprezident Alfio Piva Mesen, druhý viceprezident Luis Liberman Ginsburg; prezidentka je jak hlavou státu, tak šéfem vlády
Volby: prezident a viceprezidenti jsou voleni na společném volebním lístku na čtyřleté období

Ekonomika

HDP na hlavu: 11 300 USD (odhad 2010), zhruba stejně jako Ázerbájdžán nebo Srbsko
Měna: kostarický colón (CRC), 1 USD = cca 500 colónů, 1 Kč = cca 26 colónů

Geografie

Rozloha: 51 100 km2, tedy o něco větší než Slovensko a o málo menší než Bosna a Hercegovina
Hranice: celkem 639 km, z toho 309 km s Nicaraguou, 330 km s Panamou
Charakter území: pobřežní nížiny oddělené rozeklanými horami včetně více než stovky sopečných kuželů
Podnebí: tropické a subtropické, suché období od prosince do dubna, období dešťů mezi květnem a listopadem
Minimální noční/maximální denní teploty (°C) v San Jose: leden–březen 14–16/24–26, duben–červen 16/27, červenec–září 16/26–27, říjen–prosinec 15/26–24
Průměrné měsíční srážky (mm) v San Jose: leden–březen 5–30, duben–červen 30–240, červenec–září 210–310, říjen–prosinec 300–40
Nejnižší a nejvyšší bod: Tichý oceán 0 m / Cerro Chirripo 3 810 m

  • Zdroj fotografií
    Shutterstock

Další články v sekci