Kolumbie: Království drog a násilí

Výroba a vývoz drog je v rukou mafiánských organizací – kartelů. Jejich začátky spadají do 70. let minulého století, kdy mafie za použití primitivních pašeráckých metod začaly vyvážet kokain v malých objemech do Spojených států amerických.

Drogový Robin Hood

Začátkem 80. let odstartoval velký drogový boom spojený s nástupem Medelínského kartelu, jenž se na mnoho let stal pravděpodobně největší a nejvlivnější zločineckou organizací na světě. Vůdci kartelu – Pablo Escobar, Jorge Luis Ochoa, Gonzalo Rodríguez Gacha a Carlos Lehder – se díky obrovským ziskům mohli výrazně zapojit do veřejného života. Lehder si založil noviny a politickou stranu, Escobar rovněž financoval noviny a v roce 1982 byl zvolen do kongresu. V roce 1983 byl Escobarův osobní majetek odhadován na dvě miliardy amerických dolarů, což z něj činilo nejmajetnějšího zločince světa. Navenek ale bylo vše v pořádku. Escobar například uhradil výstavbu domova pro 200 chudých medelínských rodin a díky dalším podobným činům jej veřejnost pasovala do role kolumbijského Robina Hooda.

Vláda proti narkomafii

V polovině roku 1983 uvedl kartel do provozu největší laboratoř na výrobu kokainu na světě. Jmenovala se Tranquilandia („Tichosvět“) a měla celkem 14 na sobě nezávislých a plně vybavených chemických laboratoří, dostatečné zdroje vody a elektřiny, vlastní silnice, ubytovny a přistávací dráhu. Každý měsíc zde bylo vyrobeno tři a půl tuny čistého kokainu. V srpnu 1983 byl ovšem ministrem spravedlnosti jmenován Rodrigo Lara Bonilla, který odstartoval kampaň proti drogovému obchodu. Byla zveřejněna pravda o některých Escobarových zločinech a vypukla otevřená válka mezi vládou a kartelem.

Zobrazit na mapě Googlu

V březnu 1984 došlo v Tranquilandii k policejní razii. Policie zkonfiskovala sedm letadel, množství zbraní, několik automobilů a veškeré chemické vybavení. Bylo zabaveno 14 tun kokainu, který byl vysypán do řeky. Šéfové kartelu, s výjimkou Lehdera, utekli do Panamy a v květnu 1984 předložili prezidentu Betancurovi neobvyklý návrh. Když jim prezident zaručí, že nebudou pronásledování, ani vydáni k soudu v cizině, uhradí celý zahraniční státní dluh Kolumbie, který v té době činil 13 miliard amerických dolarů.  Po dlouhém zvažování vláda návrh zamítla.

Peklo na zemi

V roce 1984 byl zavražděn hlavní protivník kartelu ministr Rodrigo Lara Bonilla a vláda odpověděla předáním čtyř méně významných členů kartelu k soudu v USA. Ačkoli šéfové kartelu proti tomuto postupu protestovali a jejich heslo „raději hrob v Kolumbii, než vězení v USA“ získalo podporu veřejnosti, vláda odmítla ze svého stanoviska slevit. Kartel reagoval vraždou šéfredaktora deníku El Espectador, který podporoval vládu, a generálního prokurátora. V únoru 1987 vláda kontrovala zatčením Carlose Lehdera.

Až do roku 1989 znamenala drogová válka především silná prohlášení z obou stran a pár výrazných projevů násilí. Když byl ale v srpnu kartelem zavražděn hlavní prezidentský kandidát Luis Carlos Galán, vypuklo po následujících šest měsíců pravé peklo. Na rozsáhlé konfiskace odpověděla narkomafie žhářstvím a teroristickými útoky. Například na konci roku 1989 vjel do budovy policejního velitelství v Bogotě nákladní vůz plný výbušnin a obrovská detonace srovnala se zemí 20 okolních bloků.

Válka kulminovala rozsáhlým lovem na členy kartelu. Byl zabit další z jeho vůdců, Gonzalo Rodríguez Gacha, pravděpodobně hlavní původce a organizátor teroristických akcí. Po jeho smrti se zbývající šéfové kartelu, Pablo Escobar a trojice bratří Ochoů, vzdali. Teror opět vypukl v červnu 1992, kdy Escobar uprchl z vězení. Na jeho stopu byla nasazena malá armáda 1 500 policistů, kteří během následujícího roku a půl vystopovali a zneškodnili většinu Escobarových spolupracovníků a pomocníků. V prosinci 1993 byl vypátrán a odpraven i sám Escobar.

Když se dva perou ...

Vítězná válka s Medelínským kartelem ovšem neznamenala konec obchodu s drogami. Ve skutečnosti vývoz drog po celou dobu rostl. Zatímco totiž kolumbijské elitní jednotky honily jednoho člověka a soustředily se na jeden kartel, jiní využili nabízenou příležitost a uvolněný trh. Calijský kartel, který vznikl v 80. letech, převzal štafetu a po Medelínu se brzy stal vůdčí silou drogového obchodu.

Kolumbijské i americké bezpečnostní síly samozřejme zaměřily svoji pozornost na vůdce – bratry Rodriguez-Orejuelovy. Přestože všichni tři bratři byli postupně dopadeni, souzeni a uvězněni v USA, obchod s drogami to nijak neovlivnilo. Kolumbie poskytuje pro drogový obchod s USA ideální podmínky. Asi málokoho proto překvapí, že o obchod v hodnotě pěti miliard dolarů ročně je ze strany kolumbijské mafie stále zájem.