Katar: Vězení z ropy a plynu

Už jeden a půl století vládnou v Kataru emírové dynastie al-Sání. V zemi neexistuje nezávislá legislativa ani politické strany, nefungují tam žádné samostatné organizace pro ochranu lidských nebo občanských práv a často neprůhledná vládní rozhodnutí se Katařanům pouze oznamují. V roce 2003 byla schválena nová ústava, podle níž by se měli členové parlamentu volit ze dvou třetin přímo a pouze zbývající třetinu by měl jmenovat emír. Parlamentní volby plánované původně na rok 2005 se ovšem odložily a zatím k nim stále nedošlo. Údajně se budou konat v roce 2016.

Přísně tajná ekonomika

Na území Kataru se nachází 2 % všech prokázaných světových zásob ropy a zhruba 13 % veškerých zásob zemního plynu. Při současné intenzitě těžby by mělo tamní černé zlato vydržet ještě více než padesát let. Hrubý domácí produkt neustále roste a už tři roky po sobě je Katar v přepočtu HDP na hlavu vůbec nejbohatší zemí světa.

Skutečný stav ekonomiky ovšem veřejnost nezná – státní příjmy, výdaje a investice zůstávají občanům utajeny. Není známa ani výše státního dluhu a podle zprávy Mezinárodního měnového fondu velký podíl zisků z ropy a zemního plynu zřejmě vůbec nefiguruje v relevantních oddílech katarského rozpočtu. Je skoro jisté, že nemalá část bohatství země směřuje přímo do kapes vládnoucích emírů.

Zobrazit na mapě Googlu

Zločiny a tresty

Z hlediska lidských práv Katar nejvíce omezuje ženy, které například musejí žádat své nejbližší mužské příbuzné o povolení zapsat se do autoškoly a jejich slovo má u soudu menší váhu než to mužské. Volit a kandidovat v komunálních volbách může tamní něžné pohlaví teprve od roku 1999. Katarské právo dále charakterizuje jeho zastaralost. Například za konzumaci alkoholu nebo odhalený nemanželský sexuální poměr hrozí bičování a kamenování. Za odpadlictví od víry či homosexualitu se podobně jako v dalších muslimských zemích popravuje. Podle současné praxe hraje ovšem trest smrti spíš výstražnou roli, protože od roku 2003 nebyl žádný vykonán.

Otroci ve zlaté věži

Samostatnou kapitolu v oblasti práv představuje zacházení s cizinci, kterých žije v Kataru víc než původních obyvatel (viz Země cizinců). Velké bohatství přilákalo do emirátu mnoho zahraničních pracovníků, jejich postavení ve společnosti se však blíží spíš moderním otrokům. Zaměstnavatel jim může jednostranně zrušit povolení k pobytu, bránit jim ve změně místa, nahlásit je na policii jako „uprchlíky“, ale také jim zabránit ve vycestování do zahraničí.

Nepálská velvyslankyně v Kataru Maya Kumari Sharma dokonce stát označila za „otevřené vězení“. K řešení situace nakonec tamní vládu přinutil mimo jiné tlak veřejného mínění: v roce 2012 například ohlásila záměr povolit zakládání odborů, což je zatím ilegální, a zajistit důstojné zacházení se zaměstnanci.