Kamerun: Trable Malé Afriky

Ve srovnání s mnoha jinými zeměmi Afriky vládne v Kamerunu již dlouho politická i ekonomická stabilita. Díky tomu se rozvinulo zemědělství, vláda nechala postavit silnice a železnici. Mezi většinou Kameruňanů ale panuje přesvědčení, že mnohé zásadní věci se ještě ani řešit nezačaly.

Přírodní podmínky země jsou ideální pro zemědělství a těžbu dřeva. V zemědělství pracují téměř tři čtvrtiny obyvatel a toto odvětví představuje asi pětinu objemu zdejší ekonomiky. Ropný a dřevařský průmysl pevně zakotvily v národním hospodářství a kamerunský HDP v přepočtu na hlavu patří k nejvyšším v subsaharské Africe. Uplynulé desetiletí bylo pro stát velmi dobré a HDP průměrně rostl o 4 % ročně. I tak je ale velká část Kameruňanů bez práce a zhruba třetina domácností žije pod mezinárodně definovaným prahem chudoby, který představuje částku 1,25 dolaru na den.

Moc, která korumpuje

Kamerun je republikou se systémem více stran, ale ve skutečnosti veškerou moc už tři desetiletí drží v rukou prezident Paul Biya a jeho strana RDPC, která má v současnosti 148 ze 180 míst v Národním shromáždění. Opozice opakovaně označuje volby za zmanipulované a vláda potlačuje jakékoliv demonstrace, narušuje setkávání opozičních stran a zatýká jejich vůdce.

Zobrazit na mapě Googlu

S jednostrannou politickou mocí určitě souvisí i vysoká míra korupce. Situaci dobře ilustruje záměr z roku 1997, kdy se vláda rozhodla zřídit protikorupční úřady u každého z 29 ministerstev. Fungovat však začalo pouze sedm z nich! V roce 2012 vyhodnotila organizace Transparency International Kamerun jako 32. nejzkorumpovanější zemi ze 176 hodnocených.

Samostatnost pro Ambazonii?

Nijak slavně na tom v Kamerunu nejsou ani lidská práva. Věznice jsou přeplněné a naprosto nevybavené, nesmírně špatná situace panuje i ve zdravotnictví. Stojí za zmínku, že lidé před kolabujícím státním zdravotnictvím západního typu stále dávají přednost šamanským praktikám a lidovému léčitelství.

Policie a vojsko se k vlastnímu obyvatelstvu často chovají spíše jako invazní jednotky, i když v posledních letech se začíná neoprávněné použití síly postihovat. Přístup vládních jednotek byl dobře patrný v roce 2008, kdy v zemi vypukla série stávek zaměstnanců v dopravě. Ty přerostly v protivládní demonstrace, při nichž bylo zabito čtyřicet (jak uvádí vláda) až sto lidí (podle údajů humanitárních organizací).

Prezident Biya má v posledních letech ještě jednu zásadní starost: jak udržet zemi pohromadě. Především na jihozápadě, v oblasti, která tvořila mezi lety 1922 a 1961 součást jižní části britského Kamerunu, existují výrazné snahy o odtržení a připojení se k Nigérii. Tamní obyvatelé dokonce v roce 2006 vyhlásili založení nezávislé republiky Ambazonie, kterou ovšem žádný stát (pochopitelně včetně Kamerunu) neuznal.