Jižní Súdán: Nejmladší africký stát

Oblast Jižního Súdánu je dějištěm zřejmě nejdrastičtějších konfliktů závěru 20. století. V letech 1955–1972 zde probíhala první občanská válka mezi severní a jižní částí Súdánu a po deseti letech relativního klidu vypukla v roce 1983 nanovo. Během dalších dvaceti let přišly o život více než dva miliony lidí a domovy ztratilo přinejmenším pět milionů z celkem asi 45 milionů Súdánců. V roce 2005 byla mezi severem a jihem podepsána v Nairobi mírová dohoda a v polovině ledna 2011 proběhlo v Jižním Súdánu referendum, v němž obyvatelé rozhodovali o dalším osudu země. Plných 98,83 % hlasující populace rozhodlo o vzniku samostatného Jižního Súdánu a nejmladší africký stát oficiálně vznikl k 9. červenci 2011.

Naděje pro zbídačenou zem

Ačkoli konkrétní demografické údaje Jižního Súdánu jsou u mnoha podstatných kategorií nedostupné, z těch známých je jasné, že „novorozená“ zem má před sebou mnohem víc výzev než většina jejích starších afrických protějšků. Například z tisíce narozených dětí tady 135 zemře dříve, než se dožijí pěti let a z každých sto porodů dva končí smrtí matky. Ještě v roce 2004 byly v celé zemi jen tři skutečné nemocnice a v nich dohromady tři chirurgové! V některých oblastech připadal na půl milionu lidí jediný doktor!

Jižní Súdán je bezesporu jednou z nejchudších zemí světa a jeho budoucnost bude záležet na schopnosti využít značný potenciál, který skýtá zdejší přírodní bohatství. Na mezinárodní trhy se odtud vyváží dřevo a v regionu jsou ložiska železné rudy, mědi, chromové rudy, zinku, wolframu, slídy, stříbra a zlata. Největší nadějí Jižního Súdánu jsou však značná ložiska ropy – hlavní důvod, proč vláda v Súdánském hlavním městě Chartúmu po většinu 20. století nesouhlasila s oddělením jižní části.

Zobrazit na mapě Googlu

Ropa, Nil a safari

Bezmála 98 % zisků Jižního Súdánu pochází z vývozu ropy. Ta ovšem ze země putuje dvěma ropovody, které vedou přes území severního Súdánu až do rafinérií v přístavním městě Port Sudan u Rudého moře. V roce 2005 vlády severní a jižní části Súdánu podepsaly smlouvu, podle níž se měly zisky dělit mezi oba regiony v poměru jedna ku jedné. Platnost úmluvy ovšem vypršela vznikem nezávislého jihu a rozdělení zisku je potřeba znovu řešit. Plné čtyři pětiny ropných zásob dřívějšího společného státu leží na území jihu, ale i tak je nesporné, že ekonomiky obou zemí spolu budou i nadále prostřednictvím ropných ložisek velmi úzce svázány. Mimo jiné proto, že jih nemá prostředky na výstavbu dalšího ropovodu, který by severní území obcházel. Mezinárodní společenství bude také muset řešit otázku sankcí vůči severnímu Súdánu. Například sankce Spojených států jsou sice namířeny pouze proti Súdánu, ale s ohledem na ropnou svázanost obou zemí zasáhnou i Jižní Súdán.

Nový stát by mohl v budoucnu těžit nejen z ropných zásob, ale také z rozsáhlých území kolem Bílého Nilu, kde je nejen dostatek úrodné půdy, ale i bohaté vodní zdroje. Bílý Nil má zároveň dostatečnou kapacitu pro stavbu případných hydroelektráren. Momentálně se v úrodném údolí pase 10–20 milionů kusů dobytka. V Jižním Súdánu je však také množství divokých zvířat, která by do budoucna mohla přitahovat turisty toužící poznat africkou přírodu.

Nic dobrého na dohled

Válka se severním Súdánem je tedy u konce. Pro obyvatele Jižního Súdánu to ale bohužel neznamená, že by v zemi konečně zavládl mír. Do ohniska pozornosti se dostávají mezikmenové války, k nimž tady docházelo ještě dávno před vypuknutím bojů o nezávislost. Četné ozbrojené skupiny bojují mezi sebou i přímo proti jihosúdánské vládě, kterou obviňují z nerovnoprávného přístupu ke všem kmenům a ze zanedbávání venkova. V důsledku je podle zprávy OSN Súdánská lidově osvobozenecká armáda (SLOA) ve válce přinejmenším se sedmi ozbrojenými frakcemi a různé konflikty zasahují do devíti z deseti jihosúdánských států.

Rebelové páchají zvěrstva na civilním obyvatelstvu a státní SLOA si s nimi v tomto ohledu bohužel nijak nezadá. Zpráva OSN například zmiňuje události z května 2011, kdy SLOA údajně podpálila více než 7 000 domů v severním státě Unity. Tato akce proti rebelům byla doprovázena zabíjením, znásilňováním žen a mučením. Naneštěstí se tak začíná naplňovat varování, které už v roce 2010 vydala CIA: „… v následujících pěti letech v Jižním Súdánu pravděpodobně dojde k novému masovému vraždění nebo genocidě.“