Írán: Stát s božím požehnáním

Podle íránské ústavy z roku 1979 je hlavní státní autoritou Nejvyšší vůdce, jenž je obecně zodpovědný za dohled nad politickými postupy Islámské republiky Írán a za její směřování. Íránským mužem číslo dvě je prezident, který uvádí do praxe ústavní právo a má v rukou výkonnou moc. Nejvyšší vůdce je ovšem vrchním velitelem ozbrojených sil a má konečné slovo ve všem, včetně personálních otázek. To staví prezidenta, jímž je v současnosti Mahmúd Ahmadinežád, do ožehavé pozice. Jeho rozhodnutí jsou Nejvyšším vůdcem ájatolláhem Alím Chameneím zhodnocována a případně měněna.

Slabiny tohoto uspořádání se ukázaly hlavně po roce 2009, kdy oba muži začali usilovat o posílení moci na úkor toho druhého. Nejvyšší vůdce má ovšem ve všech sporných otázkách navrch. Není divu, vždyť podle íránské tradice je prostředníkem Božím na zemi a tomu odpovídají jeho pravomoci.

Sporný jaderný program

Současnému prezidentovi vyčítají íránští zákonodárci obecně špatnou ekonomickou situaci, rostoucí ceny základních potravin a vysokou nezaměstnanost. Nedobrý ekonomický stav souvisí i s neprůhledným jaderným programem, za nějž byla na Írán uvalena mezinárodní embarga.

Zobrazit na mapě Googlu

Íránský jaderný program odstartoval v 50. letech 20. století ještě za asistence USA. Po islámské revoluci v roce 1979 byly ovšem vztahy s USA přerušeny a na popud tehdejšího nejvyššího vůdce ájatolláha Chomejního, který považoval jaderné zbraně za neslučitelné s islámem, byl program zcela opuštěn. V posledních desetiletích se k němu Íránci ovšem znovu vrátili. V září 2011 zahájila provoz první jaderná elektrárna a zhruba od roku 2009 se zpravodajské služby domnívají, že stát usiluje o stavbu vlastních jaderných zbraní.

Ropná a plynová velmoc

Íránská ekonomika stojí a padá s nerostnými rezervami. Stát má čtvrté největší prokázané rezervy ropy na světě a zemního plynu má více už jen Rusko. Růst ekonomiky je ovšem omezován nevýkonným státním sektorem, kontrolou cen a státními příspěvky na jídlo a energii, které pobírá 90 % íránských domácností. Z těchto příspěvků těží především vyšší a střední příjmové skupiny. Ročně vyjdou státní pokladnu v přepočtu téměř na 1,2 bilionu korun, a proto prezident Ahmadinežád před dvěma roky vyhlásil celé praxi jasné „stop!“. V roce 2015 by přidělování příspěvků mělo být definitivně ukončeno. Těžko říct, zda je zrovna toto cesta pro budoucnost, každopádně nyní je bez práce kolem 15 % Íránců a mnoho mladých lidí si hledá zaměstnání v zahraničí.