Irák: Země hlubokého nepokoje

Jestliže měl někdo představu, že invaze amerických a spojeneckých jednotek v březnu 2003 zjedná v Iráku rychlý pořádek, šlo o velmi naivní vizi. Následující desetiletí bylo víc než bouřlivé a rozhodně ani dnes není možné označit stát za klidnou oblast.

Dlouhé nepokoje

Připomeňme, že k invazi došlo poté, co Irák odmítl „opustit vývoj jaderných a chemických zbraní“. Pozdější zpráva ukázala, že oba směry vývoje byly přitom už zhruba deset let zastaveny. Po ukončení války došlo k rozpuštění irácké armády, což vedlo mnoho bývalých důstojníků k ozbrojenému odporu proti americké okupaci. Velký problém představovaly střety šíitů a sunnitů a jejich ozbrojených milicí, z nichž nejpočetnější byla šíitská Mahdího armáda, která měla na konci roku 2006 zhruba šedesát tisíc členů. Docházelo i k útokům na příslušníky národnostních menšin a země se fakticky nacházela ve stavu občanské války. K patrnému poklesu násilí došlo až v létě 2007.

Na konci roku 2011 opustila Irák většina cizích vojenských jednotek. Spojené státy zde ovšem stále udržují dvě základny s personálem o počtu přibližně čtyř tisíc osob. Na konci roku 2012 začala další vlna protestů, organizovaných většinou sunnity, kteří se cítí být ohroženi převážně šíitskou vládou.

Zobrazit na mapě Googlu

Za vším hledej ropu

Motorem každého státu je ekonomika, kterou v případě Iráku dlouhodobě táhnou zásoby ropy. Ropný průmysl tvoří zdroj 90 % státního příjmu a 80 % přílivu zahraničního kapitálu. V roce 2012 navýšil stát vývoz z 2,2 milionu na 2,6 milionu barelů za den a díky trvale vysoké ceně ropy výrazně vylepšil i své příjmy.

Irácká vláda by ráda přitáhla více zahraničních investorů, ale musí se vypořádat s množstvím překážek, jako je nestabilní politický systém, otázky bezpečnosti a společenské stálosti. K tomu je potřeba přičíst vysokou korupci, zastaralou infrastrukturu, nepokryté základní služby, nedostatek kvalifikovaných pracovníků a nemoderní obchodní právo. To vše v základu dusí rozvoj v privátních neropných sektorech.

Usmíření s Kurdy

Pozice Iráku na mezinárodním poli se rozhodně změnila a proměnily se i některé dlouhodobě špatně se vyvíjející vztahy, do nichž je tato země zapojena. V prvé řadě došlo k velkému zlepšení komunikace s Íránem, s nímž vedl Irák v 80. letech 20. století téměř osmiletou válku.

TIP: Svítání nad Bagdádem: Irácká metropole zažívá poválečnou renesanci

Určitě výrazně lepší je i soužití s kurdskou menšinou, proti níž vedl Saddám Husajn ve stejnou dobu genocidní kampaň. Historicky zlomový okamžik představovalo zvolení etnického Kurda Džalála Tálabáního prezidentem. Kurdština se navíc stala vedle arabštiny druhým oficiálním jazykem země.

Stále špatné však zůstávají vztahy s Tureckem, které rozhodně nezamýšlí dát Kurdům žijícím na svém území podobná práva, jakých se domohli v Iráku. Rebelské síly tureckých Kurdů navíc často nacházejí útočiště právě na půdě sousedního Iráku. Na konci roku 2011 obnovil turecký parlament právo, které umožňuje tureckým bezpečnostním silám pronásledovat rebely přes hranice.