Guatemala: Země sopek a hurikánů

Přírodní pohromy mají v této části světa nepříjemně dlouhou a bohatou historii. V roce 1717 zasáhlo oblast tehdejšího hlavního města Antigua Guatemala zemětřesení, které zničilo přes tři tisíce budov. Vládní orgány španělské kolonie uvažovaly, že přemístí správní středisko jinam. Definitivně je však o nutnosti tohoto kroku přesvědčilo až další zemětřesení v roce 1773, při němž zkolabovala většina města. Španělé se rozhodli nestavět metropoli znovu a přestěhovali všechny důležité úřady do bezpečnější lokality – na místo dnešního Guatemala City.

V moderní době způsobilo Guatemalcům největší potíže zemětřesení v únoru 1976. Jeho síla dosáhla 7,5 stupně Richterovy stupnice a odhadem při něm zahynulo 25 tisíc lidí. Desítky tisíc dalších zůstaly bez domova. Svou daň si pak vybírají i zmíněné hurikány: například hurikán Stan, který v říjnu 2005 zabil více než 1 500 lidí, nebo tropická bouře Agatha, jež v květnu 2010 usmrtila zhruba 200 obyvatel země. Občas zlobí i některý z 37 tamních vulkánů – naposledy v roce 2010 sopka Pacaya. Kvůli její erupci přestala na několik dní fungovat letecká doprava a byl vyhlášen stav krajní nouze. V Guatemala City tehdy leželo na ulicích asi osm centimetrů sopečného popela.

Zobrazit na mapě Googlu

Paradoxy dovozu a vývozu

Popel z guatemalských vulkánů přináší ovšem jedno pozitivum – velkou úrodnost půdy. Od konce občanské války výkonnost země roste a velmi důležitou roli v tom hraje právě tradiční zemědělství. Už však nepředstavuje nejvýkonnější součást ekonomiky. Tuto úlohu převzal před delší dobou sektor služeb (asi dvě třetiny HDP), po němž následuje průmysl (asi čtvrtina HDP). Teprve na třetím místě figuruje zemědělství (osmina HDP), v němž je ovšem stále zaměstnáno více než 50 % práceschopných lidí. Vývoz kávy, cukru, zeleniny, banánů a textilu tvoří asi dvě pětiny veškerého národního exportu.

Guatemala zachytila poptávku po biopalivech a vyváží především cukrovou třtinu a palmový olej jako suroviny na jejich výrobu. Kritici zmíněného zemědělského odvětví však tvrdí, že pěstování surovin na biopaliva ubírá půdu základním potravinám, jako je kukuřice, která má v guatemalské kuchyni nezastupitelné místo. Vzniká tak paradoxní situace, kdy se bezmála polovina kukuřice spotřebované v Guatemale dováží z USA, a tam se zase plné dvě pětiny úrody kukuřice ze zákona využívají pro výrobu biopaliv.

Pomoc od utečenců

Bohatství země tedy roste, ale příjmy se rozdělují velmi nerovnoměrně. Více než polovina obyvatelstva žije pod hranicí chudoby, i když nezaměstnanost dosahuje pouhých 3 % – jako by stát nedokázal uživit rychle rostoucí populaci. Vždyť v roce 1900 měla Guatemala pouze 885 tisíc obyvatel, přičemž dnes je jich šestnáctkrát více. Během 20. století tak šlo o nejrychleji rostoucí národ západní polokoule.

Mnoho Guatemalců se přitom vystěhovalo do ciziny a tento trend ještě zesílila občanská válka, která přinutila emigrovat až milion lidí – především do USA. Příjmy od těchto vystěhovalců pak představují podstatnou pomoc pro téměř čtyři miliony obyvatel Guatemaly. Objem peněz, které posílají domů rodinám, se totiž odhaduje na tři miliardy dolarů ročně, což odpovídá desetině státního HDP.