Gibraltar: Útes opičích strážců
Nejdůležitější prvek gibraltarské vlajky tvoří vyobrazení hradu. Z jeho brány visí zlatý klíč a symbolizuje historický význam Gibraltaru: Pro Maury kdysi znamenal klíč ke Španělsku, pro Španěly a Brity později k Africe. Obyvatelé jsou na vlajku velmi pyšní, a turisté ji tak v místě uvidí vlát po tisících.
Na evropském kontinentu se volně vyskytuje jediný primát – magot bezocasý. A podle pověry zůstane Gibraltar v britských rukou, dokud tam tito makaci budou žít. Momentálně to rozhodně nevypadá, že by se malé opice chystaly své území opustit: Jihoevropský poloostrov pro ně totiž znamená doslova zemi zaslíbenou. Díky dlouholetému soužití s lidmi ztratily přirozenou plachost a turisté je přímo milují, přestože krmení je přísně zakázáno. „Selfíčko“ s roztomilým makakem patří k důvodům, proč Gibraltarská skála neboli Rock of Gibraltar ročně přivítá sedm milionů zahraničních návštěvníků. Není o ně nouze už od konce druhé světové války a lokální ekonomika na nich zcela závisí. Místo pomohl zpopularizovat i britský zpěvák John Lennon, když tam v roce 1969 slavil svatbu s Yoko Ono.
Adrenalin na ranveji
V posledních letech však, ke značné nelibosti místních, přibyli k milionům turistů další příchozí: uprchlíci. Na poloostrov míří především ze španělské enklávy Ceuta na africkém břehu – a na gibraltarském území o rozloze pouhých 6,5 km² s 32 tisíci stálých obyvatel tak začíná být opravdu těsno.
Valnou část poloostrova přitom zaujímá zmíněný masiv Rock of Gibraltar, jenž se tyčí 426 m nad hladinu moře. Od konce 18. století jej protkává síť podzemních tunelů a upomíná na dobu, kdy se uvnitř skrývali vojáci. Naposled sloužily chodby původnímu účelu za druhé světové války, dnes v nich sídlí muzeum.
Vápencová dominanta se stala jedním ze symbolů poloostrova – ostatně název „Gibraltar“ vznikl zkomolením arabského „Džebel al-Tárik“, tedy „Tárikova skála“. Zároveň však skalisko značně omezuje už tak dost stísněný prostor. A jelikož chybělo místo dokonce i pro letiště, kříží se ranvej s jedinou silnicí spojující britskou výspu se španělským územím. Letadla, auta, cyklisty i chodce přitom řídí klasický semafor, což gibraltarskému vzdušnému přístavu vyneslo první příčku mezi nejnebezpečnějšími letišti Evropy.
Odvrácená tvář
Další nepříliš lichotivé prvenství si Gibraltar připsal díky své pověsti daňového ráje. V důsledku extrémně nízké daňové zátěže – třikrát menší než ve Španělsku – registrují místní úřady údajně až 28 tisíc firem, tedy téměř jednu na každého obyvatele. V posledních letech je o poloostrově navíc slyšet jako o centru praní špinavých peněz a pašování drog či cigaret. Hospodářskou kriminalitu se nedaří snižovat navzdory usilovné snaze španělské vlády, které přes nepatrnou britskou enklávu utíkají stovky milionů eur ročně.
Konec známého světa
V místě, kde dnes stojí maják Europa Point, se kdysi údajně nacházely kamenné sloupy, které podle pověsti vztyčil antický hrdina Herkules. Ve starověku značily konec známého světa, dál už podle tehdejších zeměpisců „nebylo nic“. Současní badatelé je ztotožňují se dvěma masivy – samotnou Gibraltarskou skálou a horou Monte Hacho v africké Ceutě. Herkulovy sloupy však prosluly především z jiného důvodu: Podle spisů řeckého filozofa Platona se totiž právě kdesi za nimi měla nacházet bájná Atlantida.
Stručné dějiny
Důkaz, že Gibraltar naši předkové obývali již v paleolitu, se ukrýval v tamním lomu Forbes: V roce 1848 v něm archeologové objevili lebku neandertálce (k nálezu došlo dokonce ještě dřív než v německém údolí Neandertal).
Poloostrov se od nepaměti považoval za vysoce strategické území. Kdo ho ovládal, získal zároveň otevřený přístup do Afriky. Není proto divu, že Gibraltar lákal řadu středomořských národů. Velmi rušno na něm bylo už za starověkého Říma a během prvních století našeho letopočtu se zdejší obyvatelé rychle střídali.
V centru dění
V roce 711 teritorium, ovládané v té době vizigótskými kmeny, dobyli Arabové v čele s Tárikem ibn Zijádem. Několik staletí trvající arabskou převahu ukončili až v roce 1492 Španělé. Jindřich IV. Kastilský se prohlásil za krále nově získaného území, a zahájil tak dlouhou éru španělské nadvlády, kterou dokázali zvrátit teprve Britové ve spolupráci s Nizozemci během válek o španělské dědictví na počátku 18. století.
Jihoevropské království se několikrát neúspěšně pokusilo získat svou kolonii zpět, až nakonec Utrechtská smlouva z roku 1713 definitivně stvrdila, že Gibraltar patří Británii.
Zpátky už nechtějí
Během následujících tří set let se Britové několikrát přesvědčili, o jak výhodný krok šlo. Nově nabyté území dokázali využít ve svůj prospěch například za druhé světové války, kdy odtud evakuovali veškeré civilní obyvatelstvo a učinili z útesu svou vojenskou základnu, z níž kontrolovali řadu námořních operací.
I když si Španělsko nepřestává ani dnes dělat na Gibraltar nárok, místní jsou se současnou situací spokojeni: Během referenda o osamostatnění se většina z nich vyslovila pro setrvání pod britskými křídly.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyv.: 32 194; očekávaná doba dožití: 79,9 roku; prům. počet dětí: 1,95 na ženu; věková struktura: 19 % obyv. do 19 let, 16,5 % obyv. nad 65 let; náboženství: 78 % římští katolíci, 7 % anglikánská církev, 3 % ostatní křesťané, 4 % islám, 2 % hinduismus, 3 % ateismus, 3 % ostatní; oficiální jazyk: angličtina; gramotnost: 100 %.
Politika
Státní zřízení: britské zámořské území; guvernér: Ed Davis; volby: parlamentní volby se konají každé čtyři roky.
Ekonomika
HDP na hlavu: 92 843 USD (odhad z r. 2016; ČR – 34 700 USD); měna: gibraltarská libra, s kurzem 1 : 29 Kč.
Geografie
Rozloha: 6,5 km², zhruba trojnásobek Monaka; charakter území: dominantu tvoří útes Rock of Gibraltar; podnebí: středomořské, suchá a horká léta, mírné deštivé zimy; min. noční / max. denní teploty (°C): leden–březen 10–12/16–18, duben–červen 13–18/20–25, červenec–září 19–20/26–28, říjen–prosinec 12–17/17–22; nejnižší a nejvyšší bod: Atlantik (0 m) / Rock of Gibraltar (426 m).
-
Zdroj textu100+1 zahraniční zajímavost
-
Zdroj fotografiíShutterstock, Wikipedie, Jana Vašinová