Nezávadná, ale…
Barvy pro bodypainting musejí být zdravotně nezávadné, neboť může dojít například k nechtěnému vdechnutí. Přesto mohou vyvolat alergickou reakci a zpravidla by se neměly nanášet na hojící se rány. Zde Johannes Stötter vytvořil iluzi tropické žáby.
Chameleon by záviděl
Nechat člověka „zmizet“ patří mezi nejnáročnější disciplíny bodypaintingu. Dokonce i aktuálně nejlepší světový „bodypainter“ Johannes Stötter (autor snímku) plánuje podobná díla dlouhé měsíce dopředu a malba jako ta na fotografii pak vzniká až osm hodin.
Dochází nám světlo
Pomalovaná postava splyne s okolím pouze díky pečlivému plánování: Důležitou roli hraje hlavně světlo, jež se v průběhu dne mění a ovlivňuje barvy i stíny scény. A jelikož malba na tělo i aranžování postavy trvají mnoho hodin, patří k zásadním aspektům bodypaintingu správné načasování.
Ohebné i pevné
Aby tým Triny Merryové dokázal z pomalovaných nahých těl složit motocykl, musel najmout skupinu tanečnic, instruktorek jógy a cirkusových artistek. Na „stroj z lidí“ pak usedla sportovní reportérka Erin Batesová. Vznikla tak série plakátů pro motocyklovou show.
Papouškem snadno a rychle?
Proměnu ženy v papouška plánoval Johannes Stötter týdny a poté mu trvalo zhruba čtyři hodiny, než svou vizi realizoval na vybrané modelce. Následující hodinu se falešného opeřence pokoušel posadit na kmen stromu, aby působil co nejpřirozeněji. Bohužel už se nikde nepíše, jak modelky zvládají setrvat tak dlouho v nepohodlných pózách.
Když mozek nestíhá
Optické iluze v bodypaintingu využívají fakt, že se mozek nedokáže plně soustředit na veškeré zrakové vjemy. Koncentruje se tedy na klíčové prvky a uspořádává je do známých schémat, aby jim porozuměl. Na stejném principu funguje tzv. pareidolie neboli rozeznávání objektů v jinak „chaotické“ přírodě, například v mracích či ve zvětralých kamenech.