Dominikánská republika: První místo Nového světa

Dominikánská republika rozhodně nepatří k nejproslulejším zemím světa. Přitom právě tady začala jedna z nejvýznamnějších kapitol moderních dějin, když u břehů ostrova Hispaniola v roce 1492 přistál Kryštof Kolumbus. Tady vzniklo první stálé evropské osídlení a první španělské město v Novém světě. Podobně, jako byla kdysi dnešní Dominikánská republika evropskou branou k americkému světadílu, je dnes tento stát cestou k lepšímu životu pro přistěhovalce i z velmi vzdálených koutů planety.

Přistěhovalci z daleka i blízka

Ve 20. století se v zemi usadilo mnoho Arabů (zejména z Libanonu a Sýrie), Japonců, Korejců a také Číňanů, kteří utíkali před komunistickou armádou. Zdaleka nejvíce přistěhovalců ovšem pochází ze sousedního Haiti – jednoho z nejchudších států světa. Tamní populace rychle roste a podle dostupných údajů žije z téměř desíti milionů Haiťanů plných 80 % pod hranicí chudoby a 53 % z nich neumí číst a psát. Není divu, že je pro ně sousední Dominikánská republika zemí zaslíbenou. Většina z nich se sem dostává ilegálně: podle odhadů žije v zemi osm set tisíc až milion Haiťanů, kteří často obstarávají otrockou práci za minimální mzdu.

Vztah k Haiťanům je velice komplikovaný. Většina Dominikánců určitě vidí obrovskou chudobu sousední země. Vždyť například budoucí haitské matky v posledních týdnech těhotenství ilegálně překračují hranici, aby se jejich dítě bezpečně narodilo v dominikánské nemocnici. Statistiky uvádějí, že ze všech porodů v zemi je 22 % případů nutné přičíst na vrub právě Haiťankám, které jsou po porodu většinou vyhoštěny zpět na Haiti. Vůči lidem ze sousedního státu ovšem panuje jednoznačná rasová nesnášenlivost, která je i podle čelných představitelů státu jedním z velkých negativ, s nímž se země musí do budoucna vypořádat.

Zobrazit na mapě Googlu

Elektřina bez omezení?

Nejen v porovnání se sousedním Haiti se Dominikánské republice hospodářsky daří. Po Kubě je druhou ekonomicky nejsilnější zemí v rámci celého Karibiku a Střední Ameriky. Primárně je domácí hospodářství závislé na přírodních zdrojích a sektoru služeb, jenž zaměstnává největší část ekonomicky aktivního obyvatelstva. Zemědělství ovšem nadále zůstává klíčovým zdrojem pro domácí spotřebu a hned po těžbě surovin z něj státu plynou druhé nejvyšší exportní zisky.

Snad největší brzdou ekonomického růstu jsou velmi časté výpadky elektrické energie. Dodávka elektřiny je nespolehlivá už od dob diktátora Rafaela Trujilla a 75 % distribuční sítě a souvisejících zařízení stále pochází z tohoto období – elektrické rozvody jsou tedy v průměru přinejmenším padesát let staré. Pozoruhodné je, že během Trujillova režimu (1930–1961) byla elektřina zavedena do mnoha měst, ale bezmála 95 % jí bylo odebíráno bez jakékoliv kontroly. Dodnes nemá asi polovina dominikánských domácností elektroměr. Za elektřinu proto buď platí fixní částku, nebo vůbec nic.

Očista od drog a praní peněz

Současný prezident Dominikánské republiky Leonel Fernandez Reyna byl poprvé zvolen v roce 2004 a vyhrál i další volby v roce 2008 a v květnu 2012. Mezi jeho zásluhy se počítá technologický posun země, na druhou stranu je administrativa stále obviňována z korupce.

Stát se musí vypořádat i s rozsáhlým organizovaným zločinem. Přes zemi totiž putuje velká část drog směřujících z Kolumbie do Evropy a USA (v roce 2004 hovořily odhady o 8 % z celkového množství). Je rovněž známo, že kolumbijské drogové kartely v Dominikánské republice s oblibou perou špinavé peníze. Zdá se však, že vůči těmto praktikám se dominikánská vláda snaží v poslední době zakročit.