Čínský Sin-ťiang: Ujgurský život ve strachu

Západočínská autonomní oblast Sin-ťiang je sice největší čínskou provincií, ovšem počet obyvatel tomu zdaleka neodpovídá: Dohromady tam žije asi 22 milionů lidí – méně než v Šanghaji, největším čínském městě. Tamní třímilionová metropole Urumči je na čínské poměry v podstatě „zapadákov“. Přesto za to může právě místní obyvatelstvo, že se tento region zapsal do povědomí celého světa. Na vině jsou „praktiky“, jimž je vystaveno a které nemají jinde na světě obdoby. 

Bezmála polovina populace je tvořena Ujgury, které však s Číňany pojí jen velmi málo. Jejich původ je třeba hledat ve Střední Asii a rozdíly začínají už u jazyka – ujgurština není s čínštinou příbuzná, takže si oba národy navzájem nerozumějí. A to nejen kvůli odlišnému jazyku, ale třeba i z náboženského hlediska. Ujgurové totiž vyznávají islám, což už tak extrémní propast mezi těmito etniky ještě prohlubuje. Právě kvůli své odlišnosti se Ujgurové před časem ocitli v hledáčku čínské vlády, která se bez ohledu na mezinárodní kritiku pokouší jejich kulturu potlačit.

Zobrazit na mapě Googlu

Extrémní zákazy

Peking sice popírá, že by v Sin-ťiangu docházelo k porušování lidských práv, nicméně svědectví zahraničních reportérů a nezávislých pozorovatelů přinášejí znepokojivé zprávy. Za poslední rok skončilo podle odhadů OSN přes milion Ujgurů (tedy celá desetina populace) v internačních táborech, kde podléhají nucené převýchově. Cíl je jediný – změnit jejich uvažování, aby se stali oddanými komunisty a zbavili se islámské mentality. 

V roce 2014 vznikl dokument s názvem 75 příznaků náboženského extremismu, který čínským úředníkům poskytuje záminky pro masové zatýkání. Ujgurové mají zákaz dodržovat tradiční islámské zvyklosti, nemohou vycestovat do Mekky a dokonce ani vlastnit svůj výtisk Koránu (dostupné jsou pouze verze oficiálně schválené režimem).

Mnohé děti čeká násilné oddělení od rodičů a umístění do internátních škol, kde se podrobí přeškolení a výuce čínštiny. Každodenní život Ujgurů se nese ve znamení permanentního strachu – jsou pod dohledem kamer (ve městě Kašgar se nacházejí na každé ulici, vzdálené od sebe méně než 100 metrů). Úřady rutinně shromažďují vzorky DNA, případně občany zatýkají kvůli maličkostem.

TIP: Kříž s čínským režimem: Svoboda vyznání se v komunistickém ráji netoleruje

Ujgurští rodiče nesmějí svým dětem udělovat islámská jména, k dlouhému seznamu omezení nedávno přibyl třeba zákaz nosit vousy a zahalovat si obličej. Počet zatčení je alarmující – na Sin-ťiang připadá celá pětina případů z celé Číny. 

Zásoby černého zlata

Tvrdý režim tam vláda nastolila hlavně poté, co ujgurská menšina v roce 2014 zintenzivnila své snahy o vznik samostatného Ujgurstánu. Svého cíle se totiž separatisté pokusili dosáhnout nepříliš šťastným způsobem – ozbrojenými útoky. Právě ty se pro vládnoucí garnituru staly záminkou k mezinárodní obhajobě svého nemilosrdného postupu. Dalším z důvodů, proč si na sinťiangské území činí Čína nárok, jsou extrémně bohaté zásoby tamní ropy. Po objevu jejich ložisek v roce 1955 tam vyrostlo čtyřsettisícové sídlo Karamaj, z hlediska HDP oficiálně nejbohatší město z celé Číny.