Chudý bohatý Cornwall: Po stopách dávných Keltů

Impozantní útesy – takový obrázek se nejprve naskytne každému, kdo do Cornwallu zamíří po moři. Po miliony let je formoval příboj Atlantiku, bičující pobřeží ze všech světových stran s výjimkou východu. I tímto směrem však tvoří hranice hrabství voda: Řeka Tamar jej odděluje od Devonu. 

Na nedostatek vodního živlu si Cornwall nemůže stěžovat – ať už se tam ocitnete na jakémkoliv místě, nikdy nebudete dál než 25 kilometrů od moře. Ostré větry vanoucí ze západu, jimž region zcela nechráněně čelí, navíc přinášejí značné množství srážek. I přesto se tamní příroda s divokým rázem těší překvapivě příznivému počasí, alespoň na anglické poměry. Sluneční svit si místní užívají v průměru 1 541 hodin v roce, tedy dokonce víc než Češi, ačkoliv pouze jediný den teplota přesáhne 30 °C. 

Zobrazit na mapě Googlu

Chudý ráj turistů

Počasí je jistě jedním – i když zdaleka ne jediným – z důvodů, proč Cornwall náleží mezi vyhledávané turistické cíle. Do Velké Británie zavítá zhruba 40 milionů návštěvníků ročně, z čehož na Cornwall připadá víc než desetina. Usedlíci zájem cizinců vítají, jejich příliv jim totiž bez nadsázky obstarává živobytí. Cestovní ruch má víc než čtvrtinový podíl na cornwallské ekonomice, jinak poměrně křehké. 

Hrabství je nejen nejřidčeji osídlenou, ale především nejchudší oblastí státu a za zbytkem Británie výrazně zaostává ve všech hospodářských ukazatelích: Například jeho HDP dosahuje jen tří čtvrtin průměru Evropské unie (pro srovnání, v ČR jde asi o 90 %). I proto se stal Cornwall jedním z pouhých čtyř britských regionů, které v minulých letech získaly nárok na evropské dotace. Do budoucnosti teď Cornwallští hledí s obavami – nadcházející brexit pro ně totiž bude zřejmě znamenat velký zásah. Je proto poněkud s podivem, že 56 % obyvatel hrabství volilo vystoupení z EU. 

Hotel z hororu

Úbytku turistů se však obávat nemusejí. Hrabství může těžit z pestré historie: Začala se psát spolu s Kelty a vyvrcholila v 17. a 18. století v éře námořních pirátů alžbětinské Anglie, kteří využívali zátoky a jeskyně místního členitého pobřeží jako své základny. Jejich někdejší přítomnost dnes turistům připomene například bývalá hospoda Jamaica. V širých vřesovištích sloužila kdysi coby úkryt pro pašeráky jamajského rumu, proslavila ji však především hororová adaptace románu Jamaica Inn, kterou v roce 1939 natočil Alfred Hitchcock. Dnes v budově funguje hotel a hostům slibuje, že jim zajistí skutečně neklidné spaní.

Ostatně, bát se v Cornwallu můžete i jinde, třeba když se vydáte surfovat. Při útesu Cribbar se v zimě objevují proslulé vlny dosahující více než devíti metrů. Zdolat zmíněné giganty přitom není snadné ani pro profesionální surfaře.