Brunej: Tvrdost naftového blahobytu

Brunej je zdánlivě země zaslíbená. Stát s hustými deštnými lesy a mangrovými močály, jehož obyvatelé mají nedotčenou přírodu na dosah, zároveň neplatí daně a mohou využívat vysoké dotace. Za to vděčí obrovskému nerostnému bohatství.

Vše plave na ropě

Na Bruneji se potkává soukromé vlastnictví domácích i zahraničních společností, vládní regulace, náročně stanovené požadavky sociálního zabezpečení a vesnické tradice. Brunejská ekonomika je malá a soběstačná. Produkce surové nafty a zemního plynu zde představuje 60 % HDP a více než 90 % vývozu. Díky ropným polím je to jeden z nejbohatších států na světě. V roce 2003 se navíc Brunej a Malajsie dohodly na společném využití dvou bohatých nalezišť ropy na hranici obou států. Naftová budoucnost malého asijského státu proto vypadá po všech stránkách slibně.

V ostatních oblastech ekonomiky je ovšem země poměrně nerozvinutá a vláda se snaží o rozložení aktivit i do jiných sektorů. Na konci 90. let 20. století pocítil stát intenzivně dopad asijské finanční krize. Hlavními cíli jsou nyní rozvoj země coby finančního centra a orientace na ekoturismus.

Zobrazit na mapě Googlu

Blahobyt versus svoboda

Hlavou státu je už déle než 45 let sultán Hassanal Bolkiah, rodový příslušník mocné dynastie, která zde panuje přes 500 let a je nejdéle vládnoucí monarchickou dynastií světa. V roce 2004 učinil Bolkiah neočekávané kroky. Na jeho příkaz vznikl patnáctičlenný parlament a zdálo se, že je to snaha o ukončení absolutistické vlády. Ve skutečnosti ale sultán spolu se svou rodinou stále plně kontroluje státní rozpočet a celou státní správu. Bez jeho osobního souhlasu nemůže být vykonáno nic zásadního a klíčové pozice ve vládě jsou obsazeny členy sultánovy rodiny.

Zejména v oblasti občanských svobod jsou v zemi omezována lidská práva. Není zajištěna svoboda projevu, tisku, shromažďování. V zemi jsou diskriminovány ženy.

Brunejci se však nebouří, na to se mají příliš dobře. Využívají subvencované pohonné hmoty a bydlení, dostává se jim bezplatné lékařské péče a vzdělávání až po vysokoškolskou úroveň. 

Kamenování jako právoplatný trest?

Sultán je mimo jiné rovněž hlavou státní církve, která klade důraz na islámské hodnoty, a to ve všech sférách života. Na konci roku 2013 dospěl vůdce státu k přesvědčení, že jeho občanům prospěje pevnější a tvrdší ruka a vyhlásil, že v zemi bude v ještě vyšší míře než dříve uplatňováno islámské právo. Už teď má šaría v Bruneji daleko větší slovo než v sousední Malajsii a Indonésii, i když byla uplatňována pouze na rodinné záležitosti v muslimských rodinách. Nyní se však má vztahovat na všechny občany bez rozdílu vyznání.

Na konci dubna 2014 sultán oznámil veřejnosti, že květnem tohoto roku začne první fáze několikastupňového právního přerodu. V první fázi přijdou pokuty a tresty odnětí svobody.

Druhá fáze má zahrnovat amputaci končetin za krádeže a loupeže. Závěrečná třetí fáze, která bude nastolena po třech letech, zavede trest ukamenování za cizoložství a projevy homosexuality. Plán vyvolal silnou negativní odezvu zejména ze strany Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva. Revidované trestní právo by mohlo „povzbudit další diskriminaci žen a násilí proti nim“ kvůli „hluboce zakořeněným“ stereotypům.