Ázerbájdžán: Rozvoj poháněný ropou

V 19. století došlo ve využívání ázerbájdžánských ropných rezerv k zásadnímu zlomu. Jako součást tehdejší ruské říše zaznamenala oblast obrovský rozvoj a na začátku 20. století pocházela polovina ropy na světových trzích právě odtud. Také v éře Sovětského svazu patřilo zdejší černé zlato k významným exportním položkám a na zásobách fosilních paliv staví země i dnes. V roce 1994 podepsala vláda smlouvu s konsorciem západních firem v hodnotě 7,4 miliardy amerických dolarů. Od té doby investovaly západní společnosti do rozvoje ropného a plynového těžebního průmyslu v Ázerbájdžánu další miliony. Tmavá surovina se dopravuje ropovodem z Baku přes Gruzii až do tureckého přístavu Ceyhan. Ekologičtí aktivisté ovšem upozorňují, že celý projekt má značný dopad na přírodu.

Ve znamení reforem

I když země svůj obrovský ropný potenciál nevyužívá naplno, rostoucí ceny na světových trzích na začátku 21. století přesto táhly výkonnost její ekonomiky raketovým tempem vzhůru – a s ní také inflaci: jen v prvním čtvrtletí roku 2007 dosáhla úrovně 16,6 %, zatímco průměrný plat vzrostl o plných 25 %. Vysoká inflace pak vyústila v měnovou reformu a zavedení „nového“ ázerbájdžánského manatu. Kromě toho však došlo k přijetí četných ekonomických reforem.

V roce 2008 zařadila Světová banka Ázerbájdžán mezi deset nejintenzivněji reformovaných zemí světa. Ve stejném roce minimalizovala státní správa formální procedury při zakládání firmy a během prvních šesti měsíců se počet registrovaných společností zvýšil o 40 %. K mnoha progresivním krokům patří i možnost vyplňovat a podávat daňová přiznání prostřednictvím internetu. V žebříčku, který porovnává snadnost podnikání, se stát během několika let vyhoupl z 97. na 33. místo. Dostal se rovněž mezi padesátku nejkonkurenceschopnějších zemí světa (46. místo pro roky 2013–2014), mimo jiné nejvýše ze všech členů bývalého Sovětského svazu

Zobrazit na mapě Googlu

Stále nesvobodní

Ázerbájdžán má rovněž relativně vysoký index lidského rozvoje, který jej sice řadí za východoevropské země, ale před ostatní země Střední Asie. Vysoká míra gramotnosti a ekonomického růstu koresponduje s nízkou mírou nezaměstnanosti. Občané tak mohou celkem bez obav hledět do budoucnosti. Hlavním problémem však stále zůstává vysoká míra korupce a nesvobody. Země byla několikrát obviněna z podplácení cizích diplomatů a úředníků, kteří pak údajně prosazují ázerbájdžánské státní zájmy.

V roce 1994 se po vojenském převratu dostal k moci dřívější vůdce sovětského Ázerbájdžánu Hejdar Alijev, který si svou pozici udržel a upevnil. V roce 2003 pak nastoupil do čela státu jeho syn Ilham Alijev, jenž byl znovu zvolen v roce 2008. O rok později zrušil omezení opakované kandidatury a loni se nechal zvolit potřetí. Jeho autoritářský režim čelí kritice za potlačování opozice. Přestože se v zemi od získání samostatnosti konaly několikery volby, stát se dosud řadí mezi „nesvobodné“.