Albánie: Korupce a pyramidy
Skanderbeg je národním hrdinou Albánie a současná státní vlajka je podle Albánců jeho odkazem. Současně se na několika albánských symbolech objevuje motiv Skanderbegovy helmy
V roce 1985 zemřel albánský komunistický vůdce Hodža. Jeho nástupce Ramiz Alia chtěl zachovat komunistický systém a přitom pozvolna zavádět reformy, ale s pádem komunismu v zemích východní Evropy roku 1989 se i tady vše urychlilo. Vláda čelila zvýšenému tlaku spojených skupin intelektuálů, dělníků a mládeže a Aliovi nezbylo než umožnit lidem cestování do zahraničí, omezit moc státní policie Sigurimi, obnovit náboženskou svobodu a přijmout opatření pro rozvoj volného trhu. V prosinci 1990 pak byl schválen vznik nezávislých politických stran.
Následovaly další ústupky a po pádu několika vlád došlo v březnu 1992 k rozhodujícímu vítězství antikomunistické opozice vedené Demokratickou stranou. Alia rezignoval na funkci prezidenta a na jeho místě stanul Sali Beriša, první demokraticky zvolený vůdce Albánie od časů biskupa Noliho (červen–prosinec 1924). To byl ale jen začátek albánské cesty k prosperitě.
Zakopnutí o pyramidy
Země nastartovala rychlý ekonomický růst, za který vděčila především přílivu kapitálu od Albánců pracujících v zahraničí. Dnes se odhaduje, že šlo zhruba o částku 700 milionů dolarů ročně. Peníze ze zahraničí ale měly i zásadní úlohu ve vzniku pyramidových investic v roce 1996. Albánie byla zachvácena moderní zlatou horečkou orientovanou na investiční společnosti, jež lidem slibovaly nereálné zisky. Odhaduje se, že půl milionu z tehdejších 3,2 milionu obyvatel vložilo své peníze přinejmenším do jedné z přibližně dvanácti pyramidových investičních společností. Investoři dostali za svoje peníze slib, že jim každý měsíc bude vypláceno 50 % z vložené částky.
Někteří lidé dokonce prodávali domy, aby mohli do her investovat co nejvíc a doufali v rychlé zbohatnutí. Jejich finanční tužby se samozřejmě plnily jen v době, kdy do schématu vstupovali stále noví účastníci, z jejichž příspěvků byly finanční nároky starších investorů uspokojovány. Pak proud nováčků vyschl a přišel nevyhnutelný kolaps. Iniciátoři pyramidových schémat sbalili zbylé peníze a snažili se je převést za hranice. Jen v dubnu 1998 bylo za pokus o ilegální převod 140ti milionů dolarů z pyramidových her zatčeno osm lidí. Následovala násilná srocení lidu a zemětřesení na politické scéně, které smetlo i prezidenta Berišu.
Chudoba a korupce
Ptáte se, jak je možné, že v Albánii tolik lidí naletělo na nereálné přísliby bohatství? Podobné scénáře se přece odehrávaly i v mnoha jiných postkomunistických zemích (včetně naší), kde korupce, ekonomická naivita a nerozhodnost vlády poskytly finančním podvodníkům úrodnou půdu. V Albánii ovšem kolapsy investičních společností dosáhly obrovských měřítek díky živné půdě obecné chudoby. Po mnoho let měla Albánie nálepku nejchudšího evropského státu, s nezaměstnaností blížící se 40 % a průměrnou měsíční mzdou necelých 50ti liber (dnes cca 2 200 Kč). Jen asi 30 % tehdejší populace žilo ve městech, zbytek vegetoval v podmínkách, které by možná připadaly přijatelné obyvatelům českých vesnic na přelomu 19. a 20. století. Příslib obrovských zisků byl tedy velkým lákadlem, kterému se jen těžko odolávalo.
Rychlý zásah vlády, který by včas zastavil hrozící katastrofu, bohužel nepřišel. Dá se říci, že byl vyloučen kvůli postkomunistické ztuhlosti státního aparátu podtržené vysokou zkorumpovaností. Jen rok poté, co prezident Beriša přišel o úřad prezidenta, označila Světová banka v srpnu 1998 Albánii za nezkorumpovanější zemi Evropy. Téměř polovina Albánců přiznávala, že úplatky dává a dvě třetiny státních úředníků uvedlo, že uplácení je v zemi běžným jevem.
Boj proti úplatkům
Albánská vláda ustavila v roce 2000 Antikorupční výbor a prohlásila, že vstoupila do nové fáze boje s úplatky. Na ministerstvech vznikly kontrolní orgány, výbor se zaměřil především na Ministerstvo veřejného pořádku a kancelář generálního prokurátora. Jen v prvních třech čtvrtinách roku 2001 dostalo kvůli zkorumpovanosti výpověď 140 zaměstnanců ministerstva. Dvěma z nich byli policejní velitelé daňových úřadů v oblastech Korca and Gjirokastra. Přitom v letech 1997 až 2001 bylo úřadem generálního prokurátora zbaveno funkce 12 oblastních prokurátorů, pět z nich se dostalo před soud kvůli „zneužívání úřední moci, přijímání úplatků a narušování vyšetřovacích procedur.
Stále na začátku
Albánie pořád zaostává za svými balkánskými sousedy a má vážné problémy s šedou ekonomikou, jejíž podíl analytici odhadují na 50 %. Podobně závažná je stále nezaměstnanost – její výše v roce 2005 byla 14,4 %, ale místní odborníci si myslí, že ve skutečnosti je to spíše kolem 30 % pracovní síly. K tomu je Albánie často hodnocena jako jeden z hlavních uzlů ilegálního obchodu se západní Evropou. Politická elita je opakovaně viněna z toho, že je do těchto ilegálních praktik zapojena.
Vysoká korupce je charakteristickým doprovodným znakem chudých tranzitivních zemí a začne mizet teprve tehdy, když snahu o prospěch nejrůznějších zájmových klanů převáží vláda racionálních demokratických politiků. Jen tak dojde k tomu, že se Albánie zařadí mezi standardní evropské země a její obyvatelé nebudou muset krást elektrickou energii a vodu, ani uplácet úředníky dodavatelských společností, aby jim účtovali nižší sazby. Tak poroste i podíl vybraných daní a státní příjmy. Díky tomu bude moci vláda investovat do opravy silnic, rozvodů vody a elektřiny a dalších potřebných oblastí. Větší vládní investice pak povedou k růstu platů a penzí a k důstojnému životu Albánců bude potřeba čím dál méně úplatků.
Albánie byla hodnocena jako nejkorupčnější země Evropy. Této nálepky se oficiálně už zbavila, ale má před sebou ještě dlouhou cestu k prosperitě
Víte, že?
Země orla
Vědci nebyli schopni jednoznačně určit původ slova Shqipria, kterým Albánci sami označují svou zem cca od 16. století. Pravděpodobně je odvozena od slova shqipe (orel), přičemž Shqipria znamená „Země orla“
Stručné dějiny
Není jisté, odkud přišli Albánci na Balkán, ale etnologové se shodují, že jde o nejstarší národ jihovýchodní Evropy. Tomu nasvědčuje i albánština, jež je zcela odlišná od jazyků sousedících zemí a je posledním představitelem tzv. thrácko-illyrské skupiny jazyků, které byly původní řečí obyvatel Balkánského poloostrova. Několik antických spisovatelů zmiňuje předřecký balkánský národ Pelasgů, jejichž hlavním městem byla Dodona s nejstarší věštírnou antiky.
Prvním známým královstvím na půdě Albánie bylo ve 13. století př. n. l. teritorium illyrského krále Hylluse. Vrchol Illyrie spadá do 4. století př. n. l. a zánik do roku 165 př. n. l., kdy se stala součástí Římské říše. Ještě předtím zde ovšem byly i řecké kolonie a země byla pod výrazným helénským vlivem.
Součástí římské říše byla Illyrie zhruba šest století. I tak ale přežila původní illyrská kultura a jazyk, který však přejal mnoho latinských slov. V období úpadku Římské říše profitovali Illyrijci ze svých bojových schopností a získali výrazný vliv v římské vojenské hierarchii. Od poloviny třetího do poloviny čtvrtého století mělo dokonce několik římských císařů illyrský původ – Gaius Decius, Claudius Gothicus, Aurelianus, Probus, Dioklecián a Konstantin Veliký.
Po rozdělení Římské říše v roce 395 se území moderní Albánie stalo součástí Byzantské říše a muselo čelit nájezdům Vizigótů, Hunů a Ostrogótů. Nedlouho poté se na Balkáně objevili Slované a asimilovali obyvatelstvo na území dnešního Slovinska, Chorvatska, Bosny a Hercegoviny a Srbska. Jižní illyrské kmeny včetně území moderní Albánie se sice asimilaci ubránily, ale pod vlivem Říma, Byzance a Slovanů se illyrská populace proměnila v nový národ Albánců. Mezi 8. a 11. stoletím došlo postupně k zániku jména Illyrie a území začalo být označováno jako Albánie. Toto jméno bylo mezi vlastními obyvateli země nahrazeno v 16. a 17. století názvem Shqipria.
Byzantská říše postupně slábla, a tak se Albánie dostávala pod vliv Bulharů, Normanských křižáků, Angevinů z jižní Itálie, Srbů a Benátčanů. V polovině 14. století skončila byzantská vláda v Albánii, ale na obzoru byla hrozba turecké invaze. Turci zemi ovládli v roce 1506 a zůstali zde po čtyři století.
Dne 28. listopadu 1912 vyhlásila Albánie nezávislost, která trvala do roku 1939, kdy zemi obsadila Itálie. Po druhé světové válce zde byl pod vedením Envera Hodžy ustanoven jeden z nejtvrdších komunistických režimů a země se ocitla v mezinárodní izolaci. S pádem evropského komunismu byly však urychleny nevyhnutelné procesy i v Albánii a v březnu 1992 se k moci dostala antikomunistická opozice vedená Demokratickou stranou.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: cca 3,5 milionu, hlavní město Tirana - 600 tisíc až milion lidí
Populační přírůstek: cca 0,52 %
Průměrná doba dožití: celkem 77,5 let, muži 74,8 let, ženy 80,3 let
Etnické složení: Albánci 95 %, Řekové 3 %, ostatní (Romové, Srbové, Makedonci, Bulhaři…); udávaný počet Řeků se velmi liší – od 1 % v oficiálních albánských statistikách po 12 % z údajů řeckých organizací
Náboženství: odhad: islám 70 %, Albánská ortodoxní církev 20 %, římsko-katolické vyznání 10 %
Gramotnost: celkem 86,5 %, muži 93,3 %, ženy 79,5 %
Politika
Oficiální název: Albánská republika
Typ vlády: demokracie
Nezávislý stát od: 28. listopadu 1912 (dříve součást Otomanské říše)
Hlava státu: prezident Bujar Nishani (od 24. června 2012); šéf vlády: premiér Sali Beriša (od 10. září 2005)
Volby: prezident je volen na 5 let, premiéra jmenuje prezident, ministerský kabinet je navržen premiérem, jmenován prezidentem a schvalován parlamentem
Ekonomika
Albánie prodělává obtížnou proměnu v moderní tržní ekonomiku. Vláda se snaží redukovat rozsáhlou šedou ekonomiku, modernizovat zaostalé zemědělství, zajistit dostatek elektrické energie a zlepšit technickou infrastrukturu. Pozitivní je stabilní ekonomický růst a nízká inflace posledních let.
HDP na hlavu: odhadem 5 600 USD v roce 2006
Obyvatelstvo žijící pod hranicí chudoby: odhad 25 %
Nezaměstnanost: cca 13 %
Měna: lek (ALL); 1 Kč = cca 5 ALL
Zemědělská produkce: pšenice, kukuřice, brambory, zelenina, ovoce, cukrová řepa, hrozny, maso, mléčné výrobky
Průmyslová produkce: textil a oděvy, zpracování potravin, dřevozpracující průmysl, ropa, cement, chemikálie, těžební a kovozpracující průmysl
Geografie
Poloha: jihovýchodní Evropa, pobřeží Jaderského a Jónského moře
Rozloha: 28 748 km2, tedy asi třetina České republiky
Délka hranic: Řecko 282 km, Makedonie 151 km, Černá Hora 172 km, Srbsko 115 km; pobřeží 362 km
Podnebí: chladné a vlhké zimy, horká suchá léta; vnitrozemí je chladnější
Nejvyšší a nejnižší bod: Maja e Korabit (Golem Korab) 2 764 m / Jaderské moře 0 m
-
Zdroj fotografiíShutterstock