Africká Rwanda: Ve stínu genocidy

Napětí mezi Hutuy a Tutsii panovalo ve Rwandě už dávno před 20. stoletím. Velký obrat v poměru sil však nastal v roce 1959, kdy došlo ke svržení tutsijského krále. V následujících letech zemřely násilnou smrtí tisíce Tutsiů a zhruba sto padesát tisíc jich skončilo v exilu. Jejich potomci pak dali vzniknout ozbrojené Rwandské patriotické frontě (RPF), která na začátku 90. let 20. století spustila občanskou válku.

Útoky a útěky

Antipatie vyvrcholily v dubnu 1994, kdy vypukla státem organizovaná genocida zaměřená na Tutsie a s nimi sympatizující Hutuy. Během následujících měsíců zemřelo téměř milion lidí a populace Tutsiů se smrskla na třetinu. Mezinárodní společenství se k situaci postavilo velmi váhavě a výstřely utichly teprve poté, co kontrolu nad situací převzala RPF operující z Ugandy a severní Rwandy a ustanovila novou vládu.

Změna uspořádání však vyústila v hromadný útěk Hutuů, kteří se obávali tutsijské odvety. Zhruba dva miliony se jich tak dostaly do sousedních zemí, přičemž většina se později vrátila domů, nejvíce jich ovšem dosud zůstává v Demokratické republice Kongo. Vytvořili tam extremistickou skupinu, jež hodlá – podobně jako v roce 1990 RPF – zahájit útok na rodnou zemi a převzít moc.

Zobrazit na mapě Googlu

Záhada atentátu na prezidenta

Katalyzátorem hrůzné rwandské genocidy se stal atentát na prezidenta Juvénala Habyarimanu, který působil v čele země mezi lety 1973 a 1994. Jeho letadlo sestřelili 6. dubna 1994 a všech dvanáct osob na palubě, včetně prezidenta Burundi, zahynulo.

Dodnes není jasné, kdo nese za tento klíčový čin zodpovědnost. Okamžité podezření však padlo na fanatiky z řady Hutuů, kteří následně spustili celonárodní vraždění. Existují i teorie, podle nichž stál za útokem současný prezident Rwandy Paul Kagame. Žádnou z možností ovšem nelze podepřít solidními důkazy a mezinárodní společenství včetně OSN se k motivům atentátu oficiálně nevyjadřuje.

Snaha o usmíření

V období po genocidě se stal hlavním politickým hybatelem prezident Paul Kagame, který v čele RPF dokázal řádění Hutuů zastavit. Oponenti mu vyčítají tvrdé metody, ale nelze mu upřít, že se snaží mezi oběma etniky dosáhnout usmíření. Situace v zemi se pomalu stabilizuje a pomoct mají i tradiční tribunály gacaca – jakási forma místní samosprávy. Řeší se při nich případy obviněných, kteří se sice na genocidě podíleli, ale nepatřili k jejím organizátorům.

Rwanda se celkově víc otevírá světu, což dokládá mimo jiné přechod od tradiční francouzštiny k angličtině. V tomto jazykovém odklonu ovšem hraje roli i fakt, že právě Belgičanům a Francouzům a jejich laxnímu přístupu ke kořenům krize připisují Rwanďané částečný podíl na genocidě.

Gorily pomáhají ekonomice

Po ekonomické stránce se Rwanda vzpamatovává velmi rychle. Jako jedna z mála zemí subsaharské Afriky zaznamenává pravidelný každoroční nárůst HDP a mezi lety 2001 a 2012 rostlo její hospodářství v průměru o 8 % ročně.

Obživa asi 90 % obyvatel Rwandy závisí na zemědělství, přičemž mezi nejdůležitější vývozní komodity patří káva a čaj. Na významu nabývá turistický ruch, který se od roku 2011 stal nejvýraznějším zdrojem příjmů cizí měny.

Navzdory relativně nedávné genocidě má země pověst bezpečné destinace. Navíc těží i z faktu, že lze na jejím území pozorovat horské gorily. Nicméně bez ohledu na zřetelný pozitivní vývoj žije stále velká část populace v bídě a bez mezinárodní pomoci by zatím Rwanda nemohla fungovat.