Afghánistán: Země bojovníků

V roce 2001 bylo z teroristických útoků 11. září obviněno afghánské extrémistické hnutí Tálibán. Proto USA se svými spojenci na Afghánistán zaútočily a zbavily zemi tálibánského vedení.

Poražení extremisté se ale téměř okamžitě začal znovu organizovat v sousedním Pákistánu a do konfliktu se postupně přidávalo stále více amerických i spojeneckých jednotek. NATO se snaží situaci stabilizovat a pomáhá cvičit afghánskou armádu i policejní složky. Američané a spojenci za posledních deset let opakovaně útočili na tálibánské jednotky, ale přimět protivníky roztroušené na velké ploše ke kapitulaci se jim nepodařilo.

Stabilita závisí i na afghánských spojencích USA – lokálních vojenských diktátorech, kteří po pádu Tálibánu obnovili svou moc ve velké části země. Tito kmenoví náčelníci z tzv. Severní aliance na mnoha místech ovládají politický a bezpečnostní aparát. Pokud chce vláda situaci v zemi dlouhodobě uklidnit, bude muset dříve nebo později odzbrojit také tyto samovládce a rozpustit jejich soukromé armády.

Zobrazit na mapě Googlu

Velké dary

I přes tyto komplikace dokázali Afghánci vybudovat základní demokratickou strukturu a na poli vládní politiky, zdravotního zabezpečení, vzdělání, dopravy a zemědělství dosáhli pokroku. Místní ekonomika se pomalu vzpamatovává a vděčí za to zejména rozsáhlé mezinárodní pomoci. Navzdory tomu jde stále o extrémně chudý stát s jedním z nejnižších životních standardů na světě. Velká část populace nemá dostatečný přístup k pitné vodě a zdravotnictví. Typická afghánská domácnost řeší vážné problémy s ubytováním a nedostatkem pracovních příležitostí.

Pro budoucí ekonomickou prosperitu státu představují zásadní překážky vysoká kriminalita, sociální nejistoty, špatná infrastruktura a zejména neschopnost afghánské vlády zjednat pořádek ve všech oblastech země. Dobrou zprávou pro Afghánce je, že mezinárodní společenství na jejich neutěšenou situaci nezapomíná. V rámci konferencí v letech 2003 a 2010 věnovaly západní státy na rozvoj Afghánistánu přes 67 miliard dolarů (zhruba 1 329 miliard korun) a na tokijské konferenci v červenci 2012 dárci slíbili pomoc v hodnotě dalších 16 miliard dolarů (asi 317 miliard korun).

Domluva v nedohlednu

Přes všechny těžkosti státu, včetně omezených ženských práv a dětské práce, je hlavním problémem země domluva Tálibánu a vlády v čele s prezidentem Hámidem Karzáím. O tom, že je to velmi těžký úkol, výmluvně svědčí události z června tohoto roku. V neutrálním Kataru měly obě strany jednat o ukončení války a Tálibán si zde otevřel úřad, jenž měl sloužit právě k mírovým rozhovorům. Jenže na budovu vyvěsil ceduli a vlajku s informací, že se jedná o velvyslanectví Islámského emirátu Afghánistán, což byl oficiální název afghánského státu před spojeneckou invazí. Po této provokaci mírové rozhovory ustaly, i když rozhořčený Karzáí i zástupci USA  v nich chtěli pokračovat.

Jen o pár dní později pak skupina ozbrojenců zaútočila na palác afghánského prezidenta v Kábulu. K útoku se obratem přihlásil Tálibán, o jehož smířlivých úmyslech a snaze akceptovat afghánskou demokracii se tedy dá vážně pochybovat.